Tři představitelé literatury v době vlády Jagellonců
Už bylo řečeno, že světlou stránkou vlády jinak většinou zatracovaného Vladislava Jagellonského byl mimo jiné i rozvoj umění. V prvé řadě to bylo umění výtvarné a s ním spojené stavitelství. Podstatně méně, ale přece se rozvíjelo i umění v oblasti literatury. Představme si nyní velmi stručně tři literární umělce Jagellonské doby v Čechách a to Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, Viktorína Kornela ze Všehrd a Hynka z Poděbrad.
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic /1462-1510/
Bohuslav Hasištejnský byl již humanisticky vzdělaný šlechtic, který se v oblasti literatury věnoval poezii i proze. Proslul zvláště svými naučnými spisy o státu a morálce. Psal též drobné satirické skladby epigramatické a lyriku-především duchovní. Žel psal svá díla nikoli česky, ale latinsky, navíc byl ortodoxním katolíkem a proto byl uznávaný spíše v cizině než doma v Čechách.
Hasištejnský byl sice schopným a kultivovaným mužem a duchovní hlavou latinsky tvořící humanistické inteligence, ale českým národem I kališnickou vírou spíše až téměř pohrdal. Přesto tuto osobnost nelze z české literatury vymazat. Kromě tvorby je znám i jako majitel ve své době patrně největší soukromé knihovny v Čechách, která čítala na 750 svazků.
Viktorín Kornel ze Všehrd /1460-1520/
Viktorín Kornel ze Všehrd byl též představitelem rozvíjejícího se humanismu a narozdíl od Bohuslava Hasištejnského se v iiteratuře vyjadřoval především česky. Dobře ho vystihuje jeho vlastní citát: ,, Věda, že jsem Čech, chci se latině učiti, ale česky psáti I mluviti”. Povoláním byl právníkem a universitním profesorem. Vírou pak kališníkem a původem měštanem, který však dosáhl šlechtického titulu.
Právě volbou češtiny jako literárního jazyka nastínil cestu ke zlidovění humanistické literatury. Pro tento požadavek udržování mateřské české slovesnosti získal i další literáty jako například Řehoře Hrubého z Jelení, nebo Mikuláše Konáče z Hodíškova.
Sám Kornel byl i kvalitním překladatelem do češtiny. Díky jeho právnickému povolání je dnes nejznámější jeho rozsáhlé dílo ,,O právech, súdiech i o dskách země české knihy devatery”. V tomto díle ostře kritizoval soudobé ,,Vladislavské zřízení zemské” /1500/, které upřednostnovalo šlechtu na úkor měštanstva.
Hynek z Poděbrad /1452-1492/
Hynek z Poděbrad byl vzdělaným synem krále Jiřího Poděbradského a jeho manželky Johany z Rožmitálu. Jako literát proslul především jako originální básník a překladatel legendárního ,,Dekameronu” od italského renesančního umělce Giovanni Boccaccia.
