Píše se květen roku 1618. Místo děje-Pražský hrad. Z oken dvorské kanceláře Pražského hradu jsou svrženi dva královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic i se svým písařem Fabriciem. Oba místodržící i písař proletěli volným pádem dráhu šestnácti, možná osmnácti metrů. Přesto všichni přežili. Přistáli totiž naměkko , v hradním příkopu plném odpadků zetlelých na humus. S vyjímkou Slavaty vyvázli z atentátu ve zdraví. Ještě po nich shora stříleli, ale bezúspěšně. Martinic a Fabricius , každý na svou pěst , prchli ze země , aniž je kdo pronásledoval. Vážně zraněný Slavata se z podhradí dobelhal /podle jiné verze byl odnesen/ do sousedství, kde v domě Polyxeny z Pernštejna nalezl ošetření i azyl.
Představme si ted stručně oba svržené místodržící:
Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka /1572-1652/
Nejprve žák českobratrské školy , později zapřísáhlý katolík a přívrženec absolutismu.Oddaně sloužil Habsburkům a díky své nesmiřitelnosti vůči všem protestantským vyznáním se stal pravou rukou vůdce tzv. ,,španělské strany „ kancléře Zdenka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Výhodně se uměl oženit -vzal si dědičku bohatého panství pánů z Hradce. Patřil k nenáviděným byrokratům dvora už od dob, kdy vehementně podporoval sankce proti Jednotě bratrské a později proradnou intervenci Pasovských. Ve chvíli defenestrace zastával Slavata úřad nejvyššího sudího. Po porážce českého povstání se vrátil do politiky a roku 1628 dospěl na vrchol své dráhy-stal se českým kancléřem.
Jaroslav Bořita z Martinic/ 1582-1649/
Byl typickým představitelem nové generace radikálních katolíků. Kariérista osvědčující horlivost a vypočítavost daleko více než rozhled a opravdovost víry. Chudý šlechtic ze Slánska začal tím, že se přiženil do starobylého rodu Šternberků-tchán Adam ze Šternberka byl nejvyšším purkrabím. Tím si otevřel dveře ke dvoru, ve funkci maršálka sloužil Rudolfovi a dotáhl to až na jednoho z deseti místodržících. Po sesazeném Thurnovi získal velmi výnosný úřad karlštejnského purkrabí. Šestatřicetiletý Martinic byl první, který pak v květnu 1618 vyletěl z okna české dvorské kanceláře.
