Když česká výprava do Kostnice dorazila už tu byl papež Jan XXIII.,a kromě něho-jak ve své kronice pečlivě zaznamenal Vavřinec z Březové také 3 patriarchové,23 kardinálů,27 arcibiskupů,106 biskupů,343 univerzitních mistrů,28 králů a knížat, 676 urozených šlechticů,vladyků a rytířů.S touto děsivou přesilou bylo Husovi souzeno se utkat. Na Husův příjezd do města už netrpělivě čekali i někteří nepřátelé z domova-lidé,kteří vzápětí odvedli nejšpinavější práci udavačů. Uvedu alespoň tři nejhlavnější. Nejmocnějším zloduchem byl Michal de Causis-Sudič-typický mnohoobročník, který po Čechách sbíral fary a další prebendy. Na kostnickém koncilu investoval veškerou energii a podlost, jen aby dostal Husa co nejrychleji na hranici.
Jeho hlavním českým spojencem byl někdejší Husův blízký přítel univerzitní mistr a bývalý děkan pražské bohoslovecké fakulty Štěpán z Pálče. Třetím z úhlavních českých nepřátel byl biskup z Litomyšle Jan Železný.
Scéna byla připravena,kulisy rozestavěny,role obsazeny.
Mistr Jan se ubytoval v centru města v domě vdovy Fidy. Čtyři dny po jeho příjezdu do Kostnice dorazil i Václav z Dubé. Konečně přivážel Zikmundův ochranný glejt. Jak se později ukázalo, byl to opravdu jen bezcenný cár papíru.
Česká výprava pak sice byla milostivě přijata samotným papežem. Jan XXIII,ten prohlásil,že nedopustí aby někdo Husovi ublížil a dodal,,Vždyť jsou to vaši lidé,kdo na mistra nejvíce útočí.“
Měl pravdu Michal de Causic, Štěpán z Pálče i někteří jiní se činili skutečně nadmíru.
Uplynul první týden Husova pobytu,objevily se první vážné komplikace a už neměly přestat….
28.listopad-pětadvacátý den Husova pobytu v Kostnici. Městem se rychlostí blesku šíří senzační zpráva-český kacíř uprchl,když se pod fůrou sena nechal vyvézt z města. Nová intrika Michala de Causis má okamžité důsledky. Mistrův oběd přerušuje návštěva kostnického purkmistra,provázeného dvěma biskupy. Přišli si ověřit Husovu přítomnost ve městě a zároveň Husa pozvali na setkání s kardinály. Husovi čeští průvodci protestují-tuší zradu. Hus však vždy trochu naivní ve své důvěřivosti uvěří. Neváhá,nasadí si biret a jde. Toho dne Husova kalvárie začala naplno. Poprvé ho vyslechla kardinálská komise za přítomnosti českých přisluhovačů Michala de Causis a Pálče. Kardinálové začali Husa zkoušet z pravověrnosti, aniž mu přitom dali možnost souvisleji promluvit. Všechny příští výslechy,včetně veřejného slyšení o sedm měsíců později pak probíhaly podle naprosto stejného scénáře. Nikdy nebylo českému mistru dopřáno aby do větší hloubky vysvětlil zásady svého učení, natož aby mohl ve svobodné disputaci stavět proti argumentům odpůrců argumenty vlastní. Od samého počátku nebyl pro své soudce partnerem ,nýbrž obviněným kacířem. Jeho osud byl už při onom prvním výslechu u kardinálů zpečetěn. Toho dne se Jan Hus do domu paní Fidy už nevrátil a nevrátil se tam už nikdy….
Když první výslech večer skončil, chopili se Husa zbrojnoši a provizorně ho zatím internovali v domě ředitele kostnického kůru. Byl zatčen. Pak trvalo několik dní,než byla připravena jeho skutečná cela v opravdovém žaláři v kobce dominikánského kláštera na ostrůvku při březích Bodamského jezera.
Bez velkého zkreslování lze říci,že o Husově budoucím konci bylo rozhodnuto hned při onom prvním výslechu. Trval-li pak soudní proces dlouhých osm měsíců,šlo jednak o těžkopádnou proceduru,která měla vytvářet zdání právního stavu a pak o ještě jednu důležitou věc. Církev potřebovala Husa pokořeného. Kacíře,který se poddal. Preláti měli zprávy o situaci v Čechách. Báli se budoucnosti aby plameny pro kacíře nevyvolaly požár ještě větší a mnohem nebezpečnější. A tak dopřávali Husovi čas, aby změkl a odvolal. Husův skutečný žalář byl hodně drsný. Byla zima. Pod okénkem cely tekla smrdutá stoka. Chlad v kobce byl nesnesitelný. Pět žalářníků hlídalo dnem i nocí vzácného vězně. Ten brzy nastydl a dostal těžký průjem. Ozval se nemocný žlučník plný kamenů. Nějaká infekce napadla jeho dásně. Vyloženě trpěl. Nechali ho trpět. Potřebovali jeho povolnost. Semtam ho v kobce navštívil některý prelát, aby ho po dobrém, nebo výhrůžkami zlomil. Nikdy se to nepodařilo. Později ho převezli na tvrz Gotlieben, která patřila kostnickému biskupovi. Tam ve věži dokořán otevřené nepohodě prožil strašných 10 týdnů přikován na rukou i na nohou za častých vysokých horeček a žlučníkových kolik. Strádal psychicky i fyzicky, ale nezlomili ho. Veřejné slyšení po kterém tolik toužil mu umožnili až po dlouhých měsících věznění v červnu roku 1415. Výsledek slyšení byl předem jasný. Vše probíhalo podle již osvědčeného scénáře. Předložili mu seznam bludných článků z jeho spisů. Žádali, aby se přiznal, že je hlásal. Když se snažil namítat, že některé články jsou značně překrouceny okřikli ho. Nedovolili mu nic vysvětlovat. Neměl šanci se smysluplně bránit. Brali mu slovo, jak jen to bylo možné. Vše probíhalo ve stylu: Odvolej! Přiznej! Jinak mlč. Odvolat nemohl, Zradil by sebe i ty, kteří mu věřili a za ním šli. Naposledy ho vyzvali aby se zřekl bludů, které hlásal. Odmítl.
,,Budiž tedy zničeno tělo hříchu.“
Sedm biskupů asistovalo při obřadu Husova odsvěcení. Pak byl s papírovou korunou s nápisem Arcikacíř předán biřicům.
,,Svěřujeme tvou duši ďáblu“ řekli.
,,A já ji poroučím nejmilosrdnějšímu Kristu.“ odvětil.
Vedli ho hlavními ulicemi za městskou bránu na periférii,kde už začínali louky a zahrady. Kacířská hranice stála na mrchovišti,kam se zakopávala uhynulá zvířata. Průvod sledovala celá Kostnice.
Mistr Jan kráčel na popraviště důstojně a nahlas se modlil.
Upálili ho 6.července 1415 po 247 dnech fyzického i duševního týrání. Nesmělo zbýt vůbec nic. Husovy kosti rozdrtili pacholci palicemi a znovu vhodili do ohně. Ze strachu, aby se snad nedostala do Čech nějaká relikvie spálili i mistrovy svršky. Dokonce se nerozpakovali dojet pro jeho vězeňskou pryčnu a přiložit i ji na hranici.
Popel,co po ohnivém divadle zbyl odvezli na káře a vysypali do Rýna.
Přesné místo,kde byl Hus upálen se podařilo zjistit až v polovině 19. století. V roce 1862 byl na místě Husova skonu postaven bludný balvan.
Zmizel statečný člověk,nikoli však myšlenky,dílo,ideál.
Mýlil se Zikmund,mýlili se preláti,že český národ zmlkne zastrašen krutou tvrdostí zákroku proti svému duchovnímu vůdci. Stal se pravý opak.
