Jak již bylo uvedeno, téměř celé první desetiletí 15. století bylo nejšťastnějším obdobím Husova života. Byl velmi oblíben a to nejen mezi prostým lidem. Kázal si svobodně,v podstatě jak sám chtěl. A i kdkyž říkal samá hrozivá ,,rouhačství“, nic se mu nestalo. Byl ostrým kritikem zlořádů v církvi, ale doba byla takové kritice nakloněna. Na zlořády v církvi žehral kdekdo.
Pravda,kdyby Mistr Jan kázal kdekoli jinde v Evropě,ocitl by se ve smrtelném nebezpečí mnohem dřív. Ale v Čechách a v Praze mohl těžit ze zcela specifické situace. Král Václav v otázkách víry vždy vlažný, měl k oběma papežským centrům vyhraněně negativní vztah. Avignonského Benedikta XIII. neuznával. A vůči Římu choval zlobu od chvíle, kdy zjistil,že na jeho pádu z římského trůnu/1400/ se z pozadí aktivně podíleli Bonifác IX. Králův hněv, který fakticky znamenal rozkol mezi Prahou a Římem, se pak ze setrvačnosti přenesl i na Bonifácova nástupce Řehoře XII. A tak Hus mohl prohlubovat kritiku papežství, aniž mu hrozily sankce ze strany královského dvora.
Co se týče pražského arcibiskupství, ani tady neměl Hus zpočátku problémy. Arcibiskupství se totiž ujal člověk bez kněžského vysvěcení a prakticky negramotný a církevní problematice nerozumějící Zbyněk Zajíc z Házmburku. Ten byl víc vojákem a válečníkem, než prelátem. Arcibiskupský úřad si v podstatě koupil.
Navíc měl některé nepochybné povahové přednosti, především rytířskou čestnost. A v ovzduší obecného horlení za nápravu církve i on přejal řadu reformních hesel , jistě zprvu v dobré víře v jejich správnost. Arcibiskup podlehl Husově oduševnělosti, právě tak jako jeho argumentům,aby se na několik let stal mistrovým přítelem a obdivovatelem. Tak se stalo, že až do roku 1408 směl Hus vyslovovat ideje,za něž by při jiné konstelaci tvrdě platil. Klid, který mu byl dopřán, měl obrovskou cenu. Hus myšlenkově dozrál. Ověřil si, jak mocně působí jeho učení na veřejnost, jak snadno se stává majetkem věřících. A sám na sobě mohl zajít tak daleko, že napříště by každý ústup znamenal zradu svého díla i sebe sama. Léta 1402-1408 byla patrně v Husově životě nejšťastnější. Zvrat začal roku 1408 na půdě pražské univerzity.
