Při psaní tohoto seriálu jsem si znovu uvědomil, že Karel Hynek Mácha určitě patří k mým nejoblíbenějším autorům. Co na tom, že naše životy dělí více než půldruhého století.
Něco nás oba i po tak dlouhém čase přece jen spojuje. Samozřejmě, že tím nemyslím literární dílo. S Máchou mě spojují hodně podobné vnitřní touhy i subjektivní pocity, i když samozřejmě spojovat sebe s Máchou je vyložený nesmysl. Mácha vytvořil během svého krátkého života velké literární dílo, já napsal během dvojnásobně dlouhého života jen nějaké články do novin a časopisů, navíc jako externista.
A přece ve své vzdálenější minulosti jsem se osobně s Máchovými touhami i subjektivními pocity hodně ztotožňoval. Dvě jeho díla-,,Večer na Bezdězu“ a ,,Křivoklad“/část zamýšleného historického románu ,,Kat“/. jsem se především svými sny a vnitřními pocity pokusil naivně kopírovat. A tak vznikly mé prozaické pokusy ,,Soumrak nad Berštýnem“ a ,,Útěk“. Oba jsem napsal jen rukopisně a samozřejmě, že jsem se ani nesnažil je někde publikovat. Dokonce jsem měl tu drzost kopírovat
v nich Máchův jazykový styl. Samozřejmě, že nikdy nevyjdou. Ale v něčem pro mě samotného byly přece jen přínosem. Pomohly mi v těžkých obdobích mého života. Už jen samotné psaní a tímto způsobem podané vnitřní pocity mi pomohlo a stále pomáhá víc než doporučovaná psychoterapie psychologů a psychoterapeutů. A to není málo…
