V dobové kritice v první polovině 19. století vyvolalo Máchovo největší dílo ,,Máj“ ostré odmítnutí. Pověstné jsou zejména tři kritiky-Tomíčkova, Chmelenského a Tylova. Kritici Máchy sice uznávají uměleckou hodnotu jeho díla, ale ostře polemizují s Máchou nad smyslem a společenskou funkcí jeho poezie. Je třeba si uvědomit, že ,,Máj“ byl napsán v období vrcholícího národního obrození a do programu vlastenecky smýšlejících i tvořících obrozenců jaksi nezapadal. Proto obrozenečtí spisovatelé a literární kritici v Máchově deziluzivním pojetí lidské existence viděli nebezpečí pro plnění národně uvědomovacích úkolů obrozenecké literatury. Spatřovali v něm vliv ,,nezdravého“ byronismu a rozervanectví i individualistickou prózu, která se vymkla zdravému směřování národní literatury i společenské realitě.
Teprve generace Nerudova a Hálkova/tzv. Májovci/ se po více než 20 letech uplynulých
od napsání ,,Máje“ manifestačně přihlásila k Máchově odkazu.
