Domácí válka Jiřího se Zelenohorskou jednotou a neúspěšný vpád do Rakous
Z evropských panovníků měl zájem o válku s Poděbradem uherský král Matyáš/někdejší Jiřího zet/. Toužil rozšířit uherské království o české země, případně jejich část. Zatím však nemohl proti Jiřímu vojensky vystoupit, protože měl na opačné straně svého království nové problémy s pronikajícími Turky z Balkánu.
K první válce krále Jiřího došlo na domácí půdě proti již zmíněné Zelenohorské jednotě. Boje mezi oběma stranami vypukly v roce 1467. Předehrou této domácí války bylo schválení katolického Zdenka ze Šternberka hejtmanem Zelenohorské jednoty. Toto schválení potvrdil samotný papež Pavel II. Dravý a chorobně ctižádostivý Šternberk patrně zatoužil po české královské koruně.
Zelenohorská jednota však nebyla na otevřenou válku s Jiřím hlavně zpočátku dostatečně silná. Proto se v první fázi této domácí války jednalo spíše o oboustranné dotírání a drobnou vnitřní válku, která se omezovala na vzájemné dobývání hradů, tvrzí a měst. Jiří však brzy nabyl výrazné převahy nad Zelenohorskou jednotou a už v létě 1467 začal s obléháním Šternberkova hlavního sídla-hradu Konopiště. Zelenohorská jednota byla donucena žádat o příměří, což Jiří dosti lehkomyslně přijal v domnění vítězství nad jednotou.
O něco později se však Zelenohorská jednota spojila s uherským králem Matyášem Korvínem. A pro toho to byla vhodná záminka pro válku s Jiřím. Zatím však nemohl jednotě pomoci, když válčil s Turky.
Chybou Jiřího, který byl schopnější jako diplomat než vojenský vojevůdce bylo, že v době, kdy Zelenohorská jednota žádala poníženě o příměří ji nedorazil rozhodující vojenskou akcí.
Domácí válka v Čechách skončila nakonec kompromisem. Obě strany využily dočasného míru po svém. Zelenohorská jednota hledala kandidáta na český trůn a současně pomoc pro další kolo zápasu. Jiří se naopak rozhodl ,,pokárat“ císaře Friedricha za jeho obojakost. Zrádný Friedrich naoko sliboval Jiřímu své přímluvy v Římě, na druhé straně se vyloženě paktoval s jeho nepřáteli. Proto za trest napadl v lednu 1468 Jiříkův syn Viktorín Friedrichovy Rakousy. Zpočátku měl Viktorín sice dílčí úspěchy, ale nakonec uvízl u rakouské Štokeravy a musel volat domů do Čech o pomoc. Rychle přispěchal bratr Jindřich a z obklíčení ho vyprostil. Jenže to už se začala rozvíjet nová a vrcholná fáze Poděbradských válek. Napadení Rakous bylo novou záminkou uherskému králi Matyáši Korvínovi proti Jiřímu. Matyášovi se mezitím zlepšila situace ve válce s Turky a mohl vytáhnout proti Jiřímu. Nejprve to bylo v roce 1468 výpravou do Rakous , které osvobodil od Čechů. Poté se Matyáš chystal na výpravu na Moravu a Jiří z Poděbrad musel rychle mobilizovat. Několik let odlkládaná kruciáta proti kacířským Čechům se brzy měla stát skutečností.
