Jan Lucemburský byl nedlouho po vymření přemyslovského rodu prvním králem z nového vládnoucího rodu Lucemburků. Za manželku měl nejprve Elišku Přemyslovnu a s ní slavného syna pozdějšího českého krále Karla IV. Tato fakta zná téměř každý.
Méně už se toho ví o tom jak probíhala šestatřicetiletá vláda Jana Lucemburského. Nechci se touto problematikou příliš zabývat, protože i o ní aspon laičtí zájemci o historii leccos znají. Uvedu snad jen to, že král Jan křižoval evropským jihozápadem a severovýchodem s takovou rozmarností, že ho pak leckdy nemohli najít ani poslové přivážející z Čech peníze nebo závažné depeše. Souhrnně řečeno král Jan se ve ,,svém“ českém království příliš nezdržoval a více než vláda ho zajímaly rytířské turnaje i evropská bojiště takže vzniklo rčení že ,,Bez krále českého není boje žádného.“
Méně známé je , ač to zní podivně, že cosi z vrtkavé přelétavosti tuláka utkvělo něco i v jeho ostatcích. Až donedávna putovaly z místa na místo, ztrácely se a opět nacházely , během staletí změnily své stanoviště nejméně dvanáctkrát a možná dokonce i patnáckrát. Takže se dochovaly dodnes téměř zázrakem.
Král Jan Lucemburský ve své závěti , pořízené v roce 1340 vyslovil přání být pohřben v cisterciánském opatství v Clairfontaine. Tam však jeho ostatky nespočinuly nikdy. Jeho slavný nástupce Karel IV. dopravil jeho tělo po smrti v bitvě u Kresčaku /1346/ k benedikýnům v lucemburském Almunsteru. Ostatky zde však nenašly. Klid neměly ostatky Jana Lucemburského už během první stovky let po smrti. Všechno začalo , když areál kláštera musel být dán k dispozici pro výstavbu opevnění proti Turkům. Nejprve Janovy ostatky převzali místní františkáni , později znovu benediktýni z nově zbudovaného kláštera v Neumunsteru a kolotoč se zastavil. Ale pouze dočasně. V roce 1613 se při otevření sarkofágu zjistilo, že někdo ukradl královu lebku. Později byla objevena v držení hraběte z Manderscheidu a roku 1630 vrácena ke královu tělu. V roce 1774 táhli Neumunsterem čeští vojáci. Všichni chtěli vidět svého někdejšího krále a prý si mnozí z ostatků vzali ,,něco na památku“.
V neklidných časech Velké francouzské revoluce se mimojiné ocitly ostatky v bytě pekaře Bastiera, pak v nějaké jeskyni a nakonec se ztratily úplně. V roce 1809 byly opět objeveny v přírodovědeckém kabinetu kuriozit továrníka Bocha v Metlachu. Od syna tohoto boháče získal Janovy ostatky roku 1833 pozdější pruský král Friedrich Vilém I. Ten zbudoval Janu Lucemburskému hrobku v Kastelu nad Saarou. Odtud si Janovy ostatky po II. světové válce odvezli svého národního hrdinu Lucemburčané. Při oslavách šestistého výročí bitvy u Kresčaku /1946/ byly ostatky nesmrtelného tuláka Jana v katedrálním kostele Panny Marie ve městě Lucemburku. Od té doby se ostatky někdejšího českého krále vydaly na cestu jen jednou. Bylo to v roce 1980 , kdy cestovaly do Prahy k antropologickému průzkumu a konzervaci. Začátkem roku 1981 dávno mrtvý král své někdejší sídelní město opustil. Je otázkou: Opravdu už navždy?
