Palné zbraně se údajně v Evropě objevily roku 1346 v památné bitvě mezi Angličany a Francouzi u Kresčaku/bitva byla součástí tzv. Stoleté války/. Porážka Francouzů u Kresčaku se týká i našich dějin, když v ní zahynul tehdejší český král Jan Lucemburský. V této bitvě však nejspíš palné zbraně ještě použity nebyly, i když střelný prach byl v Evropě znám již od začátku 14. století, nejdříve patrně v Itálii.
Kdy se začalo ale z palných zbraní střílet u nás? V každém případě to bylo o něco později. František Palacký tvrdí , že poprvé u nás bylo použito palných zbraní v roce 1384., tedy za vlády krále Václava IV. , za konfliktu mezi arcibiskupem Janem z Jenštejna s Lobkovicem Janem Čúchem ze Zásady.
O slévání prvních děl je však zpráva o něco starší . Dějepisci Sedláček a Hájek z Libočan uvádějíjiž rok 1373.
Zikmund Winter zase datuje existenci první železné pušky k roku 1390. Starým údajně přesným letopočtům však nelze zcela věřit. V každém případě již ke konci 14 století se v českém království palné zbraně objevily.
Snad už tehdy se dělili na předchůdce dnešních děl a současných pušek. Dostřel některých byl sice na svou dobu udivující, ale ničivý efekt malý. Navíc šlo o zbraně tehdy velmi drahé. I nejbohatší města si koncem 14. století mohla k obraně dovolit tak jedno, nejvýše dvě děla. Nejdražší palnou zbraní byla tzv. bombarda. Jednalo se o masivní dělo, které mělo ráži i více než půl metru. Její účinný dostřel byl však malý a jednalo se nejvýše o pár stovek metrů. Ani na takovou vzdálenost však bombarda nedokázala prostřelit hradbu hradu, nebo města na jediný výstřel. Ničila na tuto vzdálenost sice ochozy, střechy nebo krovy, ale pokud chtěla hradbu pobořit muselo se střílet vícekrát na stejné místo. Ani to se však neobešlo bez problémů. Hlaven bombardy se po pouhém jednom výstřelu tak rozžhavila , že pak musela až několik hodin chladnout, aby mohla znovu vystřelit. K její obsluze bylo třeba mnoho mužů. Nakonec se po řadě výstřelů stejně obvykle roztrhla Navíc se jednalo o zbran velmi drahou, která měla cenu srovnatelnou s cenou zámožného statku. Bombarda tehdy přesto byla považována za dělo s největší účinností.
Dalšími palnými zbraněmi byly ruční pušky. Ty se dělili na řadu druhů o různých rážích. Zavádění palných zbraní do vojska umožnil objev umělé výroby dříve dováženého ledku draselného čili salpetru nebo sanytru což byla základní část střelného prachu. Střelný prach vyráběli odborníci zvaní sanytrníci.
K masovému použití palných zbraní došlo u husitů za husitské revoluce. To už byly na větší úrovni a svou průbojností předčily dosud používané luky i kuše. Účinný dostřel však byl stále malý. Navíc nabíjení palných zbraní trvalo oproti například lukům mnohem déle. Přesto i díky masovému pozužívání palných zbraní byla jedna z příčin vítězných bitev husitských vojsk nad nepřítelem. Výstřely z jejich děl i pušek nejen zabíjely či zranovaly nepřátele, ale také plašily jejich koně, čímž ve vojsku vznikal zmatek.
Během celého 15. století došlo k tak velkému rozmachu i vývoji a využívání palných zbraní, že dřívější luky a kuše začaly pomalu ustupovat do pozadí a byly nahrazovány palnými zbraněmi, jejichž vývoj i zdokonalování dále pokračovalo.
