Jsem ročník 1964. Základní školu jsem vyšel na samém konci sedmdesátých let. Gympl i pedagogickou fakultu na UK jsem studoval v osmdesátých letech. Tehdy se na žádné z těchto škol s počítači nepracovalo a o nějakém internetu jsem si mohl nechat jen zdát.
Přesto bych si dnes život bez počítače a zejména internetu už nedovedl vůbec představit. Zejména proto, že na internet přispívám každý měsíc svými články, konkrétně na naše webové stránky www.lidemezilidmi.cz. Dnes mám hned několik notebooků, byt všechny jsem si pořídil jako starší v bazaru, nebo zastavárně. Důležité pro mě je, že všechny jsou plně funkční.
Nikdy jsem nebyl technický typ. Naopak s technikou jsem měl vždy velké problémy.
Přesto jsem se musel na počítači i internetu naučit. Učil jsem se na nich pracovat až někdy po roce 2000, kdy už počítače byly zcela běžné. Dnes s odstupem času na to vzpomínám tak trochu s úsměvem. Svůj první počítač jsem měl ještě s windovsy 94 darem od bratrance z jižních Čech, pro kterého byl tehdy už zastaralý. Zpočátku jsem ho neuměl ani zapnout. Přitom v té době jsem už psal jako externista své články do novin a časopisů. Ty první jsem psal v rukopisu redaktorští praktikanti, studující na Vš žurnalistiku je v redakcích museli přepisovat na počítači. Přesto ty články vycházely. Pak ale šéfredaktorce jednoho listu, do kterého jsem nejvíce přispíval, došla trpělivost a řekla mi, že rukopisně psané články už ode mě brát nebude. Psát jsem ale chtěl a proto bylo třeba se na počítači naučit. Ten starý od bratrance mi na psaní stačil. Jenže já nikdy nepracoval v kanceláři a proto neuměl ani psát na stroji. I pouhé psaní mi proto dělalo potíže. Psal jsem zezačátku snad 10x pomaleji, než dnes. Psát oběma rukama jsem se nenaučil nikdy. Stále píšu jen jednou, ale myslím si, že docela rychle, protože článek mám napsaný zhruba za čtvrt hodiny.
Pak už mi starý počítač od bratrance nevyhovoval a v kladenském pc -servisu jsem si na zakázku nechal postavit nový i si koupil nový monitor. Vedoucím i spolumajitelem toho pc-servisu byl jistý pan Vavřinec, se kterým jsem se časem hodně skamarádil. Než se tak ale stalo, užil si se mnou pan Vavřinec svoje. Psát jsem sice už uměl i ukládat na plochu, ale to bylo vše. Vedoucího pc-servisu jsem tehdy navštěvoval i několikrát týdně a ptal se ho ustavičně na ty i nejzákladnější věci. Musel ze mě být pomalu na mrtvici. Přesto se mi věnoval až s obdivuhodnou trpělivostí, vše vysvětloval a pomalu do tajů počítače i internetu zasvěcoval . Trvalo to dlouho, ale dospěl jsem především díky němu tak daleko, že dnes umím nejen ty nejzákladnější věci, ale i ty složitější, se kterými mají problémy i někteří lidé, kteří měli výuku na počítači jako vyučující předmět.
Dokážu si stahovat a nainstalovat i různé programy. Mám například vlastnoručně stažené i nainstalované snad všechny typy přehrávačů, takže se mi nemůže stát, že bych si nějaký film nemohl přehrát. Svého času mě hrozně bavily počítačové hry. Ty jsem si nemusel draze kupovat, ale dokázal jsem si je stáhnout z internetu a nainstalovat včetně takzvaného crackování.
Nějaký IT odborník ze mě sice určitě nikdy nebude, ale když si vzpomenu jak jsem kdysi na počítači začínal a na jaké úrovni jsem dnes, dost dobře nechápu, jak já, vyložený technický antitalent jsem se to mohl naučit.
