Chrám svatého Víta je dnes jednou z dominant Pražského hradu. Na otázku kdo začal slavný chrám stavět by měli bezproblémů odpovědět i jen průměrně vzdělaní lidé. Stavitelé byli dva. Tím prvním Matyáš z Arrasu a tím druhým známějším pak Petr Parléř. Co však o těchto stavitelích víme?
Stavbu Svatovítského chrámu začal v roce 1344 francouzský architekt Matyáš z Arrasu. Datum jeho narození nevíme přesně, ale většinou se udává rok 1290. Stavbu nedokončil, když v roce 1352 zemřel. Při stavbě využil svých bohatých zkušeností z francouzských staveb, především katedrály v Narbonne. V Čechách pak působil osm let a po jeho smrti pokračoval ve stavbě slavnější Petr Parléř.
Petr Parléř byl geniálním německým stavitelem , architektem, ale i kameníkem. Prameny uvádí, že se narodil roku 1330, takže když začal /patrně v roce 1356/ v díle svého předchůdce pokračovat bylo mu pouhých 26 let. Byl perlou známého kamenického rodu ze švábského Gmundu. Již jeho otec Jindřich byl architektem evropského věhlasu.
V osobnosti Petra Parléře po boku krále Karla IV. /Karel si ho sám vybral./ objevil nesmírně činorodý člověk a moderně myslící umělec. Pro Parléře totiž nebyla tvorba pouhým opakováním již zavedeného, ale naopak nepřetržitým procesem objevování a experimentování. O staré projekty , vzniklé v rodině Parléřů se Petr možná opřel, nadále však už samostatně hledal poznával i definoval problémy a jejich řešení. A to všechno se senzační vynalézavostí. V podstatě lze napsat, že Parléř předběhl svou dobu a byl už renesančně založeným tvůrcem. Do Prahy přišel v roce 1356 již jako čerstvě ženatý muž. Jeho rodina pak v Praze zdomácněla a v díle svého otce pokračovali i jeho synové Václav a Jan/oba se narodili už v Čechách a mluvili proto česky/.
Samotný Petr Parléř pracoval na stavbách Karlovy doby ještě dvacet let po králově smrti, než roku 1399 zemřel.
Petr Parléř se ve své době stal jedním z nejlepších evropských konstruktérů gotických katedrál. Na té svatovítské pracoval přes 40 let. Sám řídil stavbu chrámu , jeho hut se podílela na komlexní sochařské výzdobě interiéru i exteriéru. Pod Parléřovým vedením vznikla taková nesmrtelná díla jako přemyslovské náhrobky v obvodových kaplích nebo jedinečný portrétní cyklus 21 poprsí v ochozu katedrály. Parléř zasáhl do většiny výtvarných problémů gotiky , stal se zakladatelem naší realistické portrétní plastiky i tvůrcem řady dodnes obdivovaných staveb. Kromě unikátní stavby Svatovítské katedrály se aktivně podílel i na dalších stavbách. Jmenujme aspon hrad Karlštejn, Karlův most, Staroměstskou mosteckou věž , Týnský chrám v Praze, ale i doplnky slavných staveb mimo Prahu jako chor děkanského chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně nebo kněžiště katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře.
