Na konci tohoto měsíce, konkrétně 28. září oslavíme v České republice první ze tří podzimních státních svátků. Bude jím takzvaný ,,Den české státnosti“. Proč právě tento den? Co se toho 28. září vlastně událo a ve kterém roce to bylo? Den české státnosti je spojen se zavražděním jednoho z prvních historicky doložených českých knížat – svatým Václavem. Ten bývá označován jako patron české země. Údajně měl být zavražděn den po svátku svatého Kosmy a Damiána svým bratrem a následujícím českým knížetem Boleslavem I.. Pokud bychom se opírali o svatováclavské legendy, které byly napsány hned čtyři-dvě v latinském a dvě ve staroslověnském jazyce, dozvěděli bychom se až neuvěřitelné podrobnosti z Václavova života. Historicky doložená skutečnost je však v případě českého knížete mnohem střízlivější a dobový kronikář Sas Widukind zaznamenává vlastně jedinou hodnověrnou zprávu: Český kníže Václav se poddal německému císaři Jindřichu Ptáčníkovi a za cenu míru s výbojnými Němci se zavázal císaři odvádět každoročně poplatek několik set hřiven stříbra a 120 bílých ušlechtilých volů. Mělo se tak stát roku 929. Tento rok byl ale ještě v první polovině 20. století spojován právě se zavražděním svatého Václava. Protože historici zjistili, že Václav po několik let poctivě tento poplatek platil, musíme hledat letopočet jiný. Tím nejpravděpodobnějším je rok 935. Poddání se Jindřichu Ptáčníkovi a placení výše uvedeného poplatku je vlastně jedinou historicky hodnověrnou zprávou o svatém Václavu. Všechny ostatní údaje o patronu české země pocházejí pouze z církevních legend. Tyto legendy však nejsou z historického hlediska příliš hodnověrné. Už jenom proto, že ve čtyřech napsaných legendách se údaje ze života českého knížete hodně rozcházejí a některé si vyloženě protiřečí. Typickým příkladem je postava jakéhosi Podivena. Toho latinsky psaná tzv. Kristianova legenda vydává za nejvěrnějšího Václavova služebníka. Naopak jedna ze dvou staroslověnských legend udává že Václav přistihl Podivena, jak ,,obcuje“ s jeho vyvolenou budoucí manželkou. /zda byl či nebyl Václav ženatý se neví/ Náboženské legendy pějí na Václava jen samou chválu a občas i nějaký ten zázrak. Václav prý byl maximálně zbožným křestanem konnajícím jen samé dobro, byl pokorný Bohu, vzdělaný v latině a také velmi statečný. To jsou vlastnosti, které církev potřebuje k vytvoření ideálu světce a vlastně i patrona české země.
A jak to bylo podle legend s Václavovou mučednickou smrtí. Václava přímo nezabil jeho bratr Boleslav třebaže ho jako první údajně napadl/, ale Boleslavovi služebníci. A i v těch se legendy rozcházejí. Některé uvádějí tři- se jmény Tista, Tyra a Hněvsa. V jiných se dočteme ještě čtvrtého – jménem Tuža. Jak je vidět postava patrona české země nese s sebou řadu záhad, které dnes- ve výročí 1 090 let od smrti svatého Václava již nelze rozluštit.
Dostáváme se k otázce proč je den s výročím zavraždění knížete Václava spojován s DNEM ČESKÉ STÁTNOSTI a s tím spojeným státním svátkem. Brzy po své smrti byl kníže Václav církví prohlášen za svatého. Jeho život byl církevními legendami široce popularizovaný. Církevní autoři legend připojovali k jeho životopisu stále více podrobností o jeho oddanosti křestanské víře a připojovali i domnělé zázraky. Kult knížete Václava se bry projevoval i jeho vyobrazením na pečetích, mincích , při výzdobě kostelů i náboženských rukopisů. Někdy ve 12. století vznikl také svatováclavský chorál: ,,Svatý Václave-vévodo české země”. Ten pak měl dlouho funkvi české státní hymny.
Tak se postupně vytvářel mýtus a tradice o patronu české země. Ten ve starší době skutečně pomáhal k posílení jednoty české země a vývoji české státnosti. V pozdějších dobách vládnoucí vrstvy často kladly Václavovu postavu za vzor politiky poslušenství a podřízenosti českého národa vůči německým podmanitelům. /ještě ve 20. století v období nacistické okupace byl českým zrádcům a kolaborantům udílen řád svatováclavské orlice/. Církevní reakce stavěla svatováclavskou tradici proti revoluční tradici husitské. Během komunistické nadvlády svatováclavská tradice hodně utrpěla. Po listopadu 1989 se k ní vedoucí představitelé našeho státu opět vrátili. A vše skončilo vyhlášením dne 28. září státním svátkem jako Dnem české státnosti. Toto označení je však trochu klamné, protože v den zavraždění svatého Václava, pokud bereme rok 935 český stát jako jednotný a nezávislý státní útvar ještě neexistoval, ale teprve se postupně tvořil.
