Dnes jsou to celé tři měsíce, tedy přesně 92 dní, od mého Dne OVL (okamžitého vysazení lithia). Ke komu z mého okolí se to ještě nedoneslo, 13. května tohoto roku jsem dle doporučení své psychiatričky ze dne na den vysadila lithium, lék, který jsem brala předtím soustavně několik let.
A začaly se dít věci… O tom ale teď tady psát nechci. Pravda je, že s rozbouřením svých emocí po tom náhlém vysazení jsem se nakonec zdárně vyrovnala, moje rozhodnutí ten lék dále nebrat je konečné a momentálně se soustředím na to, jak sladit naplnění svých potřeb v řadě oblastí, které jsou pro mě důležité (na pořadí nezáleží):
1) potřeba jasné komunikace s blízkými lidmi (rodina, kamarádi, částečně vztahy v práci)
2) potřeba asertivní, a přitom nenásilné komunikace s cizími lidmi (v obchodě v bance, v tramvaji …)
3) potřeba mít pořádek, čisto a útulno kolem sebe (doma i v práci), jakož i uvnitř sebe
4) potřeba pohybu (chůze venku, cvičení doma)
5) potřeba komunikovat se světem prostřednictvím psaného slova
6) potřeba kvalitního odpočinku (dobrý spánek, příroda, relaxace, meditace)
7) potřeba kulturního vyžití (divadlo, kino, koncerty)
8) potřeba vyjadřovat se ke společenskému/ politickému dění u nás i ve světě
9) potřeba být kreativní, vytvářet cosi svýma rukama
10) potřeba napojení na „Vyšší moc“, kterou se stále ještě ostýchám nazývat Bohem
11) potřeba hrát si, nejlépe s partou podobně naladěných lidiček (například na Indiány)
12) potřeba stálosti, stability, kontinuity
13) potřeba žít trochu nebezpečně (dobrodružně)
14) potřeba neustále se vzdělávat
15) potřeba hledět do budoucna s (mírným) optimismem
16) potřeba být věrná svým hodnotám, být nezávislá na mínění druhých
17) potřeba sdílet svůj život na nejhlubší úrovni
18) potřeba inspirovat ostatní
19) potřeba obnovit hygienické návyky (sprcha, čištění zubů) po dlouhé době zanedbávání se
20) potřeba být pevnou a spolehlivou součástí pracovního týmu (v Dobrém místě)
21) potřeba naučit se lépe naslouchat, míň mluvit
Věřím tomu, že pokud se mi dlouhodobě podaří tyto zdánlivě občas protichůdné potřeby naplňovat, budu se moct považovat za (skoro) psychicky zdravého člověka, tedy člověka se zvýšenou citlivostí a zranitelností, který ovšem s těmito svými danostmi umí zacházet…
Momentálně je mojí největší slabinou špatný odhad času, který mi zaberou jednotlivé denní činnosti, takže neustále nestíhám vše, co mám naplánováno, své dny často protahuju dlouho do noci, tedy na úkor spánku. Věřím, že až mi sundají sádru na zlomené ruce, půjde mi vše líp „od ruky“, současně ale vím, že nejde jen o mé současné fyzické omezení. Jsem prostě typický blíženec, zvyklý dělat nejmíň deset věcí najednou, což mi na jedné straně vyhovuje, ale zároveň to způsobuje moji neustálou roztržitost, někdy až lehkou zmatenost, zapomnětlivost… To je tedy asi můj největší úkol na zbytek života: naučit se využívat svůj čas tak, abych – až se jednou budu ohlížet zpět – měla pocit, že jsem naplno využila svůj potenciál a přitom jsem svůj život prožila s nadhledem, lehkostí, humorem…
