Jan Milíč z Kroměříže /?-1374/
Podstatně dál než umírněný Němec Waldhauser dospěl domácí kazatel Jan Milíč z Kroměříže. Milíč někdy bývá označován jako ,,otec české reformace“.
Jeho životopis je velmi zajímavý. Jan Milíč z Kroměříže nejprve udělal skvělou kariéru u císařského dvora Karla IV. Stal se v jeho kanceláři notářem a díky Karlovi i kanovníkem pražské katedrály. Dosáhl skvělého finančního bohatství.
V roce 1363 však nastal v jeho životě zásadní zlom. Vzdal se všech hodností i důchodů a v naprosté chudobě se oddal výhradně kazatelství. Navždy opustil Karlův dvůr a začal žít po vzoru prvotních křestanů. Posluchače si podmanoval osobností i plamenem svých slov. Milíčova kritika už byla zcela nemilosrdná a troufla si zaútočit i na samotný vrchol světské moci. Ostře kritizoval panovníky, knížata, feudály , zámožné měštany , řemeslníky i sedláky. Ti všichni podle Milíče nespravedlivě utlačovali prosté chudáky a tím hřešili.
Milíčova kritika byla vyhrocena především proti světské moci a sahala až na samotné základy soudobého hospodářského života. Odsuzoval prodej se ziskem i třeba každé najímání pracovních sil. Jeho horlivost ustavičně rostla. Nejprve kázal u svatého Mikuláše na Malé Straně, potom u svatého Jiljí na Starém Městě.
Milíčův vliv na věřící byl o to silnější, že sám žil v příkladné chudobě a skromnosti.
V roce 1366 se Milíč poprvé dostal do vážného konfliktu. Tehdy se ve své kritice nezastavil už před nikým a před ničím. Kázal, že všichni vladaři, duchovní i světští , odporují -li svými skutky spravedlivému životu, nejsou vládci ale lupiči.
Na Milíčově kázání byl jednou přítomen samotný král a císař Karel IV. Milíč k němu přistoupil, ukázal na něho prstem a přede všemi Karla IV. označil za Antikrista. To už mu samozřejmě nemohlo projít. Karel IV. dal Milíče zavřít , ale brzy ho velkoryse pustil na svobodu.
O rok později se Milíč vydal k samotnému papeži do Říma , aby mu vyložil svůj plán na obnovu církve k té prvotní-čisté a spravedlivé. Samozřejmě neuspěl.
Roku 1372 vyvrcholilo jeho opravné úsilí snahou vychovat Čechům horlivé kazatele-své nástupce a založil v Praze takzvaný Jeruzalém. Tento ústav se stal jednak útulkem jeho žáků, současně však i útočištěm pro ,,padlé ženy“-pražské nevěstky , které začal obracet k řádnému životu.
Bohužel nezaháleli ani Milíčovi nepřátelé. Ti udali jeho kázání , údajně plná kacířství k papeži do francouzského Avignonu. Následovala obsílka Milíčovi, aby se do Avignonu dostavil osobně. Ten se tam na jaře roku 1374 skutečně vydal. K žádnému procesu s domnělým kacířem však už nedošlo. Při své cestě do Avignonu v červnu téhož roku zemřel.
Po jeho smrti byli kazatelovi žáci vyhnáni z Prahy . Král Karel IV. pražský Jeruzalém zrušil a jeho budovy proměnil na univerzitní kolej.
