Ke konci listopadu roku 1419 přišel Jan Žižka v oddílu oficiálně vedeným Břenkem Švihovským z Rýzmburka do Plzně.
Situace v tomto západočeském městě se však záhy ukázala podstatně složitější, než jak se zdála v Praze. Ano, působil zde sice silně radikální Václav Koranda, ale současně byla v Plzni i silná měštanská opozice, podporovaná vysokou šlechtou z okolí.
Již na přelomu let 1419 a 1420 začala ve městě i v jeho okolí drobná občanská válka mezi radikály a jejich odpůrci. Jan Žižka měl za úkol především vojensky chránit zásobování radikálů ve městě. Z toho vyplynula řada drobných půtek s odpůrci.
K patrně největší došlo někdy v zimě 1420 severozápadně od Plzně ,,U Nekměře“. V této Žižkově první oficiální bitvě,kterou sám vedl porazila hrstka snad pouhých tří set mužů mnohonásobně větší přesilu Bohuslava ze Švamberka/mimochodem později zcela obrátil a stal se husitským hejtmanem/. V této nevelké bitvě použil Žižkův oddíl asi vůbec poprvé vozové hradby, složené tehdy z jen několika vozů.
Na únor roku 1420 předpovídali tzv. ,,Chiliasté“ své vize, že Ježíš Kristus sestoupí na Zemi a vytvoří zde tolik vytoužené ,,Boží království“. Když k tomu nedošlo, rozhodli se přívrženci těchto vizí pomoci si sami. Již koncem února 1420 zaútočila jihočeská venkovská chudina na město Sezimovo Ústí, dobyla ho a obsadila. To byl začátek vytváření jakési vysněné beztřídní společnosti, která pak v sousedním Táboře byt jen velmi krátký čas/snad několik měsíců/ skutečně existovala.
Zvěst o této nové společnosti se brzy roznesla široko daleko.
Dorazila i do Plzně. Tady se situace radikálů stále zhoršovala.
Nakonec se radikálové rozhodli Plzen opustit a vyrazit do jižních Čech k Sezimovu Ústí ke svým budoucím ,,bratřím“.
Nejprve byla uzavřena dohoda s odpůrci o volném průchodu radikálů z Plzně. 23. března 1420 vyrazil oddíl vedený Břenkem Švihovským z Rýzmburka, ve kterém byl vedle žen a dětí i dalších mužských spolubojovníků též Jan Žižka. Vyrazili na cestu vstříct novému životu./Poznámka: Ve Vávrově filmu ,,Jan Žižka“ odešel stejnojmenný český hrdina do Tábora/Sezimova Ústí/ z Prahy. To je špatně- nebo spíše v zájmu filmu značně zjednodušeně/.
Cesta z Plzně byla pro spíš jen hlouček několika set radikálů a to včetně žen a dětí skutečně obtížná. Museli se brodit při jarním tání rozbahněným terénem, obcházet nepřátelská města i hrady aby se vyhnuli případné bitvě. Té se ale nakonec přece jen nevyhnuli. U Nekměře nedávno poražený Bohuslav ze Švamberka toužil po odvetě. Nic nedbal na tom že radikálům byl slíben volný průchod a brzy po opuštění Plzně je začal s početným oddílem vojska pronásledovat. Z druhé strany vytáhli proti radikálům ,, řádoví křižáci“ strakonického převora. Bitva se ukázala nevyhnutelnou. Došlo k ní 25.března poblíž města Písku mezi rybníky ,,Markovcem“ a ,,Škaredým“ u jihočeské Sudoměře. Na jedné straně zhruba dva tisíce po zuby ozbrojených pancíři obrněných ,,rytířů“, na straně druhé snad necelých pět set ,,nahých“/bez brnění/ radikálů včetně žen a dětí. Tedy nestydatá asi čtyřnásobná/ne-li větší/ přesila. Vůdcem radikálních husitů byl sice Břeněk Švihovský z Rýzmburka, ale v rozhodující chvíli převzal asi vrchní velení vojensky mnohem zkušenější Jan Žižka. /Břeněk Švihovský v bitvě navíc padl./
Velkou početní převahu i převahu chladných zbraní dokázal Žižka skvěle eliminovat vnucením terénu nepříteli i nasazením palných zbraní. Husité se nepřátelům postavili v úzkém prostoru mezi dvěma rybníky, přičemž jeden z nich-Škaredý byl vypuštěný a jeho dno po jarním tání značně rozbahněné. Na hrázi mezi rybníky postavili husité svou vozovou hradbu, složenou snad z pouhých dvanácti vozů. Část rytířů byla nucena zaútočit přímo proti vozové hradbě. Tu se však prudkým nájezdem obrněných jezdců prorazit nepodařilo. Husitští bojovníci, mezi nimi i ženy a děti-chlapci práčata byli na vozech ve stejné výši jako obrnění jezdci, navíc chráněni stěnami vozů a pro takový boj i vyzbrojeni příhodnějšími zbraněmi/cepy a sudlicemi/. Kromě toho v jejich řadách byl i dostatek střelců at už z palných zbaní, nebo z kuší. Poměrně hustá palba do řad nepřátel pak nadělala nemalé škody. Útok obrněných jezdců přímo proti vozové hradbě ztroskotal. Jezdci se nemohli plně do široka v úzkém prostoru rozvinout a přední tak překáželi zadním. Tím brzy došlo ke zmatku,zvýšeném díky častým střelám obránců na vozech.
Druhá část obrněných jezdců se rozhodla zaútočit přes vypuštěný rybník ,,Škaredý“. V jeho rozbahněném dnu však jejich útok uvízl. Jezdci museli seskákat z koní a v těžkém brnění v pěším boji muže proti muži jednoznačně v bahně neobstáli proti lehce oděným sudličníkům a cepníkům. Mnoho útočníků zahynulo, zbývající se dali na potupný útěk. Husitské vítězství nad velkou přesilou bylo jednoznačné. Jako velitel se o ně s největší pravděpodobností zasloužil nejvíce Jan Žižka. Ten pak na druhý den přivedl husitské radikály do jejich cíle, do Sezimova Ústí.
Related Posts
