Osobně psychologii jako vědu příliš neuznávám. Důvod je prostý. Psychologie jako věda je vždy závislá na subjektu to znamená jedinci, kterého se týká, nebo který s ní pracuje. Pokud se týká mě samotného mohu svůj psychický problém vidět zcela jinak /v extrémním případě dokonce úplně opačně/ než psycholog, který mě vyšetřuje. Snad mám na takový názor tak trochu právo, když jsem ve vzdálené minulosti sám psychologii studoval na vysoké škole pedagogické. S psychology, kteří mě kdy vyšetřovali /A bylo jich opravdu hodně/ mám proto většinou špatné osobní zkušenosti.
Existuje mezi nimi však jedna vyjímka. Tou je doktorka psychologie z léčebny v Sadské PHDr. Hana Čáková. Tato vzdělaná i citlivá žena se mi nikdy nesnažila vnutit jen svůj osobní názor a právě naopak respektovala i názory moje. Snad právě proto jsem k ní jako snad k jediné ze všech psychologů, kteří mě kdy vyšetřovali měl důvěru.
Pohledná žena středního věku se se mnou snažila jednat vždy především citlivě, chápat mé názory, ikdyž se neslučovaly s jejími. Na psychologické pohovory s ní jsem se vždy těšil a svěřoval jsem se jí se záležitostmi, které jsem jiným psychologům vůbec neřekl.
Naše důvěra pak byla oboustranná.
Došlo to tak daleko, že mi paní doktorka Čáková sehnala přes svého manžela i finanční přivýdělek k mému až extrémně malému invalidnímu důchodu. Ten přivýdělek spočíval v odprodeji zvláštních turistických kartiček s turistickými zajímavostmi z České republiky. Ty jsem zadarmo obdržel a snažil se je pro nějakou organizaci v určitém množství odprodat. Nepřivydělával jsem si tímto způsobem k důchodu dlouho, ale kupodivu jsem měl docela úspěch a nějakou tu korunu si tímto způsobem k důchodu přivydělal. Nenabízel jsem kartičky tehdy ovšem jednotlivcům, ale navštěvoval jsem obecní a městské úřady. Dodnes si pamatuji, že největší úspěch jsem měl v městysu Zlonice v našem kladenském okrese, kde jsem jich udal snad několik set a přivydělal si tak přes 1000 Korun.
Je to už více než dvacet let co jsem takto spolupracoval s paní doktorkou Čákovou i se u ní léčil. Vzpomínky na ní jsou stále živé. Ona totiž jako jediná z psychologů, se kterými jsem se kdy setkal ,mi nepomohla jen svou výtečnou psychoterapií, ale i materiálně.
