Když jsem byl s Martinem Stráským, klukem přibližně mého věku v léčebněv Horních Beřkovicích poprvé, pamatuji si že jsem ještě neměl invalidní důchod a mohlo mi být tak sedmadvacet let. Poprvé jsme se setkali na beřkovickém přijímacím oddělení.
Martin na sebe upozornoval už zdálky svým fyzickým handicapem. Scházela mu totiž jedna ruka. Už si nepamatuji, jestli pravá nebo levá, jen vím že místo ní měl těsně pod ramenem ubohý, ale již zahojený pahýl. Jak jsem se dozvěděl o tu ruku přišel trochu unikátně. Nafetovaný nějakou drogou se pohyboval v liberecké zoologické zahradě a pod vlivem drogy strčil tehdy ještě zcela zdravou ruku do klece k tygrovi a chtěl si ho pohladit. Tygr na něho, respektive jeho ruku samozřejmě zaútočil a ta mu zůstala viset snad jen na pásu kůže. Snad by mu i tu ruku v nemocnici zachránili, kdyby se k těžkému poranění nepřidala nějaká infekce snad z tygřích slin . V takovém případě, aby lékaři zachránili jeho život, mu museli ruku těsně pod ramenem amputovat. Protože si těžký handicap zavinil vlastně sám, měl potom velké problémy,aby mu byl přiznán aspon částečný invalidní důchod.
Poprvé jsme s Martinem v Beřkovicích dlouho nepobyli, protože já šel po několika dnech domů.
Zato podruhé jsme se užili dokonale. Bylo to v době, kdy jsem já čekal na přiznání invalidního důchodu a část té doby jsem trávil na pověstně čtrnáctce, kde byl i Martin. Vzpomínám při té příležitosti, že se tam dal dohromady s nějakým mladým skinem, také se nechal ostříhat dohola a s tím skinem si pak hráli na kápa nejpřísnějšího oddělení. Oba měly vyloženě hromotlucké postavy kolem 190 centimetrů a váhově hodně přes metrák. Na kápa si ale spíše jen hráli, protože je nikdo moc neposlouchal. Zvláště Martin byl sice chlap jak hora, ale s jednou rukou by v nějaké rvačce sotva obstál. To ho spíš vždy popichoval ten druhý zdravý skin,kterého ale brzy z léčebny propustili.
Martin se i po jeho odchodu sice stále nechal stříhat dohola, ale skina už ze sebe nedělal. Pamatuji se, že naopak se k ostatním pacientům choval slušně. Třeba si jednou rukou sám nedokázal zapnout knoflíčky u košile a pak každého slušně prosil, aby mu je zapnul, načež vyloženě slušně vždy poděkoval. Nepamatuji se, že by byl někdy agresivní. Kromě částečného důchodu ho myslím též jen částečně zbavili svéprávnosti, ne kvůli té ruce, ale protože fetoval snad od doby dospívání a byl už dost profetovaný.
Víc než na ruce to možná odnesl na mozku. Nebyl to špatný kluk. Normálně jsme se spolu bavili. Jen už bylo trochu poznat, že ho drogy poznamenaly. Škoda, že s nimi kdy začal. Ale zažil jsem i horší případy kdy se toxici jeho věku /při společném pobytu na pavilonu 14 nám oběma táhlo na třicítku./ ani nedožili.
Nealkoholová toxikomanie, zvláště tzv.tvrdých drog je mnohem nebezpečnější než alkohol, o kouření tabáku ani nemluvě.
Později,když už jsem byl z léčebny pryč jsem se dozvěděl, že Martina přeložili z Beřkovic do nějakého Ústavu sociální péče. Sotva mohl dopadnout jinak. Byl jednoruký a měl už poměrně dost poškozený mozek. To vše byla dan za požívání nealkoholových drog i když u člověka,který nedávno překročil třicítku trochu krutá…
