Pan Jiří Pešák je zakladatelem projektu Život na hraně ( www.zivotnahrane.cz )
Žije nedaleko Brna se svoji partnerkou a pejskem. Je mu 35 let. Pracuje jako manager v IT společnosti, která vyvíjí software pro zemědělství. Pan Jiří vystudoval zemědělský obor a získal titul Ing. Dlouhodobě se pohybuje na pomezí technologií, projektového řízení a dotačních projektů. Velice rád sportuje a setkává se s rodinou. Hodně času věnuje projektu Život na hraně, který se stal jeho největším koníčkem i smysluplnou aktivitou.
Jaký byl Váš příběh s duševním onemocněním?
Můj příběh začal v roce 2015. Po vyhoření v prvním zaměstnání jsem skončil na psychiatrii s těžkou depresí. Diagnózu jsem dlouho nedokázal přijmout. Opakovaně jsem vysazoval léky s pocitem, že už je nepotřebuji, a následně se vracel zpět do depresivních stavů.
Několik let se můj život střídal mezi obdobími relativního klidu a dalšími pády. Až v roce 2023, po úplném vysazení medikace, přišla první manická epizoda doprovázená psychotickými a schizofrenními příznaky. Právě tehdy se ukázalo, že původní diagnóza afektivní poruchy nebyla úplná. Výsledkem bylo stanovení konečné diagnózy schizoafektivní poruchy.
Dnes jsem již delší dobu v remisi, léčbu dodržuji a vedu běžný život. Pracuji, mám vztah, koníčky i plány do budoucna. Nemoc je součástí mého života, ale už není jeho hlavním tématem.
Co Vám nemoc dala a co naopak vzala?
Vzala mi několik let života, během kterých jsem často bojoval sám se sebou. Přinesla období depresí, nejistoty, ztráty sebevědomí i opakovaná pracovní vyhoření.
Současně mi ale pomohla pochopit mnoho věcí. Dlouho jsem si myslel, že jsem selhával kvůli své povaze. Že nejsem dost schopný, disciplinovaný nebo odolný. Dnes už vím, že řada problémů souvisela s nemocí.
Když se podíváte do mého životopisu, mohl bych působit jako člověk, který často mění zaměstnání. Ve skutečnosti za tím byly opakující se epizody nemoci a vyhoření. Od roku 2023 pracuji ve stabilním zaměstnání, které mě baví, a mám pocit, že jsem konečně našel rovnováhu.
Nemoc mi také dala větší pokoru, empatii a schopnost naslouchat lidem, kteří procházejí těžkým obdobím. Zároveň mě naučila sledovat to, jak se cítím a svým způsobem se i tak trochu „hlídat“, protože malé výkyvy mám stále.
Kdy a proč Vás napadla myšlenka zrealizovat projekt Život na hraně? Kdy vznikl tento projekt?
Projekt vznikl po mém velkém pádu na přelomu let 2023 a 2024. Zpočátku šlo hlavně o formu terapie. Potřeboval jsem si utřídit vlastní zkušenosti a dát jim nějaký smysl.
Současně jsem začal vnímat, jak silná je stále stigmatizace duševních onemocnění. Lidé se bojí o svých problémech mluvit, stydí se za diagnózu a často mají pocit, že jsou na všechno sami.
V komunitě lidí s podobnou zkušeností jsem zjistil, že nejsem jediný, kdo má potřebu o tom mluvit. Někdo pořádá besedy, někdo píše knihy, někdo natáčí videa. Já jsem si vybral psaní.
Z původně nenápadného blogu se postupně stal projekt, který dnes zahrnuje vlastní web, příběhy dalších autorů a také facebookovou stránku s více než 13 tisíci sledujícími.
Kdo Vám s ním pomáhal?
Na začátku jsem byl úplně sám. Postupně jsem oslovoval lidi s podobným osudem a sbíral jejich příběhy.
Asi po roce se na web podíval můj dobrý kamarád, který je podle mě jedním z nejlepších webdesignerů v Brně. Řekl mi, že by bylo škoda, aby obsah zůstal schovaný na amatérsky vypadajícím webu, a vytvořil novou podobu stránek.
Později se přidala také Anička, studentka, která dnes na web přispívá vlastními články. V současnosti jsme dva aktivní autoři, kteří obsah pravidelně tvoří. Další spolupráce se rýsují.
Z čeho je financován?
Projekt je financován výhradně z mých vlastních prostředků. Nemáme žádné granty, sponzory ani reklamu. Veškeré náklady na provoz webu, technické zázemí i další rozvoj hradím ze svého.
Co byste sdělil čtenářům o tomto projektu?
Život na hraně není odborný portál ani zdravotnická služba, ikdyž publikuji i faktická témata. Je to ale především místo, kde mohou lidé najít skutečné příběhy skutečných lidí.
Snažíme se ukazovat, že za každou diagnózou stojí konkrétní člověk se svými vztahy, prací, sny i problémy. Ne každý příběh končí dobře a ne každý nabízí jednoduché řešení. Právě v tom ale vidím jeho hodnotu.
Pokud si někdo po přečtení článku řekne „nejsem v tom sám“, pak projekt splnil svůj účel.
Proč jsou příběhy anonymní a jak je získáváte?
Ve skutečnosti mnoho příběhů anonymních není. Někteří autoři publikují pod svým jménem a u některých článků najdete dokonce i jejich fotografii.
Anonymita je pouze možnost pro ty, kteří se zatím necítí připraveni vystoupit veřejně.
Příběhy získávám několika způsoby. Občas zveřejním výzvu ve facebookových skupinách zaměřených na duševní zdraví. Velmi často se mi ale lidé ozvou sami prostřednictvím kontaktního formuláře na webu nebo e-mailem.
Publikujete příběhy ještě někde jinde? Kde?
Ano. Část článků publikuji také na platformě Seznam Medium. Právě díky tomuto kanálu se o projektu dozvědělo mnoho nových čtenářů a několik autorů mě následně samo oslovilo se svým příběhem.
Kdo se může zapojit a jak?
Dveře jsou otevřené prakticky každému, komu je téma duševního zdraví blízké.
Někdo může sdílet svůj vlastní příběh. Někdo může napsat odborný nebo osobní článek. Někdo může pomoci s propagací, rozhovory nebo navázáním spolupráce s organizacemi.
Každý člověk, který pomůže otevřeně mluvit o duševním zdraví, je vítán.
Uvažujete o destigmatizaci duševně nemocných i jiným způsobem? Jakým?
Ano. Do budoucna bych rád rozšířil aktivity i mimo online prostor. Zajímaly by mě například besedy, podcasty nebo spolupráce s neziskovými organizacemi zaměřenými na duševní zdraví.
Myslím si, že největší sílu má osobní zkušenost. Když lidé vidí, že člověk s psychiatrickou diagnózou normálně pracuje, má rodinu a funguje ve společnosti, často to změní jejich pohled více než jakákoliv statistika.
Jak Vás oslovují další příběhy, které Vám přijdou?
Především mě překvapuje, jak moc jsou si některé lidské osudy podobné. Přestože se diagnózy liší, často se opakují stejné pocity osamění, strachu, nepochopení nebo studu.
Současně mě fascinuje obrovská odolnost lidí. Mnoho autorů prošlo velmi těžkými obdobími a přesto našli sílu pokračovat dál. Každý nový příběh mi připomíná, že za diagnózou je vždy člověk, ne nálepka.
Co byste vzkázal lidem s duševním onemocněním?
Aby neztráceli naději ani ve chvíli, kdy mají pocit, že už žádná není.
Vím z vlastní zkušenosti, jak přesvědčivě dokáže nemoc člověku namluvit, že se jeho situace nikdy nezlepší. Přitom právě toto bývá jeden z jejích největších klamů.
Nebojte se vyhledat pomoc, mluvit o svých problémech a přijmout léčbu, pokud ji potřebujete. Není to známka slabosti. Naopak.
A hlavně si pamatujte, že diagnóza neříká, kým jste. Je pouze jednou částí vašeho příběhu.
Čeho byste chtěl v životě dosáhnout?
Myslím si, že jsem se dostal do období, kdy už se neženu za velkými kariérními cíli. Důležitější je pro mě spokojený a stabilní život.
Přesto mám jeden projekt, který bych rád dotáhl. Jde o mobilní aplikaci pro sledování nálady určenou lidem s poruchami nálady. První verzi jsem vytvořil sám a nyní hledám možnosti jejího dalšího financování a rozvoje. V nejbližších dnech chci první verzi publikovat v Apple Store, zatím bude verze jen pro iOS jako pilotní projekt.
Pokud by aplikace dokázala pomoci alespoň části pacientů lépe rozpoznat změny svého stavu a předejít relapsům, považoval bych to za velký úspěch.
Jaká je Vaše vize v projektu Život na hraně?
Chtěl bych, aby se Život na hraně stal místem, kde se propojují osobní zkušenosti, vzájemná podpora a praktická pomoc.
Nechci budovat největší web o duševním zdraví. Mnohem důležitější je pro mě zachovat jeho autentičnost a lidskost.
Do budoucna bych rád rozšiřoval databázi skutečných příběhů, navazoval spolupráci s dalšími autory a organizacemi a současně propojil projekt s připravovanou mobilní aplikací pro sledování nálady.
Moje představa je jednoduchá. Když člověk dostane psychiatrickou diagnózu, neměl by mít pocit, že zůstal sám. Měl by mít možnost najít informace, příběhy lidí s podobnou zkušeností i nástroje, které mu mohou pomoci zvládat každodenní život.
Více informací o projektu Život na hraně najdete na tomto webu: www.zivotnahrane.cz
