Jdu dál

Jdu dál. Dál a vpřed za novým začátkem. Jdu dál a s lidmi nechávám v minulosti i kus sebe. Jdu dál zbavena bolesti a s odpuštěním na rtech. Jdu dál a nacházím znovu sama sebe, neohlížím se zpět a kráčím vpřed.
Zavírám dveře za věcmi minulými a nacházím přítomnost a v ní spoustu dveří a spoustu příležitostí. Jdu dál a postupně nacházím své nové já. Protože, abyste se mohli nalézt, musíte se nejdříve ztratit. Otočím se a sáhnu po klice dveří minulosti. Leknu se, ale ne. Moje dlaň sklouzne a já se dívám opět vpřed. Strach v očích a obavy v srdci. Sbírám odvahu. Zhluboka se nadechnu a vykročím. Které dveře jsou ale ty pravé? Ptám se a hlas se mi chvěje. Svět kolem utichne a ruka sama od sebe mě vede ke klice jedněch z nich. Ani nedýchám a třesou se mi kolena. Ruka stiskne kliku a moji tvář ofoukne příjemný čerstvý vánek a nádherná vůně. Příjemný pocit zaplaví mé nitro a úsměv ozdobí moji tvář. Pošimrají mě sluneční paprsky. Vejdu dovnitř a moji duši ovládne nezměrný klid. Přede mnou se rozprostře překrásná zahrada plná barevných květů.
Jdu dál a už vidím, že jsem to dokázala. Intuice mě zavedla tam, kde mám být a k tomu co si zasloužím po těch letech temnoty, pavučin strachu a manipulace, kdy nemohla jsem najít cestu ven, teď stojím zde, v této překrásné zahradě. Spontánnost mě roztančí a s úsměvem vítám nové, to krásné, a to co zůstávalo tak dlouho skryté. Svoji kouzelnou zahradu, plnou slunce a barev a tiché radosti. Našla jsem správný klíč.
Mé dny teď jsou zalité sluncem a já se je takto pokusím co nejdéle zachovat. Jsem zaslouženě zase šťastná a sama sebou. Děkuji ti, splyne z mých rtů k ruce položené na srdci. Jdu dál a vím, že jsem vyhrála tu nejvyšší loterii. Samu sebe a život.