Jmenuji se "jirka rábí".Je mi 36 let.
Narodil jsem se v Sušici,ale raději jako své místo narození udávám obec Lnáře, kde jsem poprvé onemocněl schizofrenií.Jelikož tento zlom, který se stal cca v roce před 7 lety hluboce zásáhl do mého vědomí - a natrvalo ovlivnil muj zbytek života. Jsem invalidní důchodce.Momentálně opět žiju se svou matkou a babičkou, které se vrátily ke mně na baráček po smrti mého otce letos v březnu.Nechci psát celý životopis .Maluju od začátku mého duševního onemocnění. Když sem se poprvé ocitl s psychózou na psychiatrii, pociťoval sem velkou bolest a zoufalství.Nechtěl jsem se schizofrenií žít. Na pokoji se mnou byl jeden mladý hoch, kterého přeložili natrvalo do léčebny. Po něm zůstaly na stole papíry a pastelky. Jednoho dne jsem k němu sedl a začal malovat. A od té doby jsem s kratšími přestávkami nepřestal.Pomohlo mi to přežít mou první nejbolestivější hospitalizaci.Odvrátil jsem tak naprostou devastaci ducha.A od té doby i v těch nejhorších chvílich života je mé malování cesta k naději.A spatřuji v něm čím dál větší smysl.Vede mě k pořádku,smyslu ,kázní a naději.A jsem moc rád, že mám tento dalo by se říct koníček.I když pro mne je to čím dál víc umění, které přesahuje(jak jsem více a více přesvědčen) dnes i můj život.Pro moje obrázky mám spoustu výkladů.V první řadě jsou to energetické mandaly harmonizujíci zraněnou mysl.Dále jsem na začátku maloval pro ženy. Nazýval jsem je "malované dopisy ženám".Jsou to prostě obrázky naděje a lásky.
