Vlastně ani nevím jak se tenhle pacient z Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích jmenoval. Měl německé příjmení, myslím že Bohm, ale jeho křestní jméno si už opravdu nepamatuji. Snad proto, že bylo také německé. Narodil se totiž v Německu.
Mezi pacienty byl známý pod přezdívkou Laky. Tuhle přezdívku mu dal můj dobrý kamarád Béda Zoulák, který Lakyho nesnášel. Ostatně ani mě Laky zrovna sympatický nebyl. Přezdívka Laky měla vystihovat jeho nejdůležitější vlastnost. Laky byl až chorobně lakomý. Přitom bral německý i český invalidní důchod, takže na tom byl podstatně lépe nejen než ostatní pacienti, ale například i než ošetřující personál.
Už si přesně nepamatuji, jestli Laky kouřil. Ale pokud ano, určitě nedal spolupacientům jediné cigáro. Zato si dobře pamatuji, že nikomu nedal ani nepůjčil jedinou korunu, třebaže pobíral hned dva důchody a měl příjem o dost větší než byl tehdejší průměrný plat.
A ještě na jiné důležité věci si vzpomínám. Laky byl silně věřící, dokonce do té míry, že měl v léčebně kněžský háv, do kterého se občas převlékal a horlivě se modlil k Bohu.
Vypadalo to ovšem při jeho lakotě spíše komicky, než upřímně.
Laky u sebe nosil vizitku, na které bylo vytištěno, že je členem řádu Německých rytířů a tu s oblibou každému ukazoval. Sám nevím, jestli to byla pravda. V každém případě mezi ostatními pacienty Laky oblíbený nebyl.
Po uplynutí téměř 25 let jsem se od kamaráda Pavla Hlusičky, se kterým jsem to v Horních Beřkovicích před tím zhruba čtvrtstoletím také několikrát společně ,,táhl“ dozvěděl o Lakym další podrobnosti. Laky byl svého času umístěn v nějakém ústavu sociální péče v severních Čechách. Odtud prý odešel do nějakého kostela a tam žádal místního faráře o tisíc korun s tím , že je chudý a nemá na jídlo. On, který pobíral dva důchody. Pokud je to pravda /A já věřím, že si to Pavel nevymyslel/ prokázal při tom Laky svou pravou tvář. Jeho víra byla možná horlivá, ale určitě ne upřímná a převažovala v ní jedna vlastnost -až chorobná lakota.
