Jiskřivá nádhera pro naše oči. Sníh pokrývá krajinu jako bílá peřina, pod kterou vše nerušeně spí. Mráz maluje kolem nás, jako ten nejzkušenější malíř a štípe do našich tvářích, které tak jeho vlivem dostávají barvu nachu a zčervenají, jako růže. Slunce kolem nás rozhazuje svými paprsky ty nejkrásnější krystaly, které se blýskají, kam jen dohlédneme a tvoří z kapek rosy jedinečné korále na stromech a keřích. Voda v potocích a rybnících zamrzá. Přichází odpočinek a klid. Ano přichází zima. Čas odpočinku a návratu k sobě, do našeho nitra.
S přicházejícím adventem a koncem roku je čas zhodnotit uplynulý rok a komunikovat více s naší duší. A tak, jako příroda odpočívá, dopřát odpočinek a klid i sobě. Dny se zkracují, noci prodlužují. A až do slunovratu 21.12 – oslav návratu boha slunce, tak bude více temných a tmavých dnů. V tomto období je proto důležité najít si čas k ponoření do meditace, k našemu zklidnění, a hlavně nezanevřít na procházky v přírodě, které jsou pro naše tělo i naši duši balzámem ve kterékoliv roční době. A, ač se někdy zima může zdát dlouhá a pošmourná, nepropadat depresím a špatné náladě. Slunce se na nás přeci jen občas usměje, a tak je důležité vidět ho. Nejen venku, ale i uvnitř. Je dobré opustit a nechat odejít z našeho života situace a lidi, kteří nás využívají, nebo nás vysávají a energii si schovávat hlavně pro sebe a to naše, abychom mohli zjara vykvést do naší plné síly.
Zapalujte svíčky, nebo vonné tyčinky. Nikam nespěchejte, nestresujte se pro zbytečnosti a věnujte se tomu, co vám dělá radost. Zvláště v tomto období, kdy temnota uvnitř nás i venku má větší moc, to obzvláště potřebujeme.
Zimní slunovrat
Nejdelší noc v roce, kdy slunce je nejníže nad obzorem. Jeho paprsky dopadají na českou kotlinu nejvíce šikmo. Nastává astronomická zima a dny se začnou pozvolna prodlužovat až do letního slunovratu.
Podle starých legend se praví, že právě v tento den, kdy je síla životadárného slunce nejslabší, dosahují spojené síly temna vrcholu svého působení na Zemi a hranice mezi naším světem a světem podsvětí zmizí. Podle pradávné tradice došlo v tomto období zrození boha slunce. Toho využili křesťané a nahradili oslavy zimního slunovratu Vánocemi a zrozením Ježíše Krista.
Zimní slunovrat se ale slavil na celém světě. Rodiny si domů nosili živý strom, aby uchránili duchy dřeva před chladem a mrazem. Na jeho vrchol dávali pěticípou hvězdu, jako symbol pěti živlů a místo dnešních ozdob se dávali na stromek různé pochoutky, jako potrava pro duchy. A již odpradávna je zvykem zdobit příbytek jmelím, které obzvláště z posvátného dubu utržené mělo nést štěstí po celý rok.
Za zimního slunovratu, kdy je hranice mezi světy otevřena, se duše zemřelých pohybují volně po světě, a to nejen těch našich příbuzných, kteří jsou nám většinou příznivě nakloněni, ale i těch podsvětních, kteří jsou pro nás nebezpeční, a tak dříve naši předci zapalovali posvátné ohně a pro ochranu používali i česnek. Zatímco pro duše zemřelých příbuzných dříve prostírali u štědrovečerní večeře.
Zimní slunovrat je klíčovou částí přirozeného ročního cyklu. Slunce se vydává na novou pouť k delším a delším dnům a novému období růstu a obnovy. Proto mnozí z nás se se starým rokem rozloučí s tím, co už je přežité, co nám neslouží, nebo co nám ubližuje. Abychom mohli s Novým rokem i my vítat nové cesty a nové začátky.
