Prakticky všichni, kdo se pokusili literárně zpracovat životopis mistra Jana Husa narazili na bariéru v neexistujících autentických svědectví. Nikdo z Husových současníků nezachytil dramatickou křivku mistrovy dráhy v celém jejím průběhu. Většinu jeho žáků pohltila bouře husitské revoluce.
Nejdůležitějším spisem o Husově dramatickém životě zůstal spis napsaný mistrem Petrem z Mladonovic. Petr byl nejen Husovým věrným přítelem ,ale i jeho průvodcem na cestě do Kostnice a očitým svědkem Husova kostnického martyria. Petr z Mladonovic ve své proslulé ,,reportáži“ barvitě zachytil poslední zápas betlémského kazatele. To bylo nesmírně cenné, nicméně nedostatečné, protože o časech, které Husově tragické při předcházely nesděluje Petr prakticky nic.
První velmi prostý Husův životopis vznikl až dlouho poté, co vymřeli přímí pamětníci. Proto mohou být další Husovy životopisy značně přikrášlené nebo naopak zpochybněné. Od upálení mistra Jana Husa uplynulo asi sto let, když farář ve Stříbře jménem Jiřík Heremita/zemřel roku 1521/ jako první stručně zaznamenal , co se tehdy o Husovi vyprávělo. Větší část informací přitom převzal od již zmíněného Petra z Mladonovic. Sám přidal jen několik útržkovitých informací , jejichž věrohodnost může být zpochybněna. Od Heremity například poprvé slyšíme tvrzení, že malý Jan Hus jako dítě chodil do školy v Prachaticích. Tam ho prý dovedla maminka ,,když přitom prý nesla pecen chleba pro učitele“. Přála si, aby ze syna byl jednou kněz a proto prý ,,při cestě sedmkrát poklekla a prosila o vyslyšení“.
Žel podobné úrovně jako u Heremity vesměs dosahují/s vyjímkou spisu Petra z Mladonovic/ všechny prvotní zprávy o muži , který tak zásadním způsobem ovlivnil běh českých a svým způsobem i evropských dějin.
Moderním historikům, co se týče Husova životopisu proto nezbylo nic jiného, než opatrně střípek po střípku rekonstruovat nejstarší úseky Husova života z izolovaných vět v jeho vlastním literárním díle či z roztroušených dílčích vzpomínek v kronikách a jiných pramenech.
