Český král i římský císař Karel IV. , s oblibou nazývaný jako ,,Otec vlasti“ je znám především jako nadšený budovatel a stavitelPrahy /i některých dalších stavebních děl v naší vlasti-některé hrady nebo například dnešní Máchovo jezero/.
Méně známý je Karel IV. už jako spisovatel. Napsal svůj vlastní životpis ovšem nikoli česky ale latinsky. Toto dílo má latinský název ,,Vita Caroli“ což v českém překladu znamená ,,Život Karlův“. Dílo má jistou literární úroven a proto ho lze zařadit do dějin literatury. Z historicky hodnověrného hlediska však není zcela historicky přesné a pravdivé.
Karel ve své autobiografii například tvrdí, že byl do Čech poslán otcem-českým králem Janem Lucemburským. Tuto skutečnost po něm opakovala většina pozdějších autorů. Pravda však byla asi jiná. Král Jan vůči synovi vždy zachovával určitou ostražitost a oba muži se nikdy vyloženě nesblížili. Jan se obával, že by se mocní čeští páni mohli Karla zmocnit již jako malého chlapce a proto ho v dětství nechal v podstatě věznit. O to víc se musel Karla obávat , když dospěl do mužného věku . Protože Jan Lucemburský za svého života pobýval převážně v cizině, v českém království by pak ztratil přehled nad velmi bystrým a především nesmírně ambiciozním synem a dědicem českého trůnu.
Vše nasvědčuje tomu , že Karel žádnou instrukci týkající se jeho pobytu v Čechách od otce Jana nedostal. Pro návrat do Prahy se Karel nejspíše rozhodl z vlastní vůle. Stalo se tak v Meranu, kam z Janova příkazu odjel jednat s bývalým krátkodobým českým králem Jindřichem Korutanským o dalším odkladu splátek věna slíbeného pro Karlova mladšího bratra Jana Jindřicha v souvislosti s jeho snatkem. Karel tu vystupoval jako ručitel dluhu. Setkal se zde s delegací nejmocnějších českých pánů. I oni do Meranu přijeli v roli ručitelů za Janův věčně odkládaný dluh. Tito šlechtici byli překvapeni diplomatickou obratností i duchaplností korunního prince Karla a patrně to byli právě oni, kdo Karla přemluvili , aby se s nimi odebral do Prahy a ujal se zanedbaných státních záležitostí. Svým souhlasem tak Karel postavil otce před hotovou věc. Janovi pak nezbylo, než syna opatřit pravomocemi svého zástupce v českém království, nejprve s titulem moravského markraběte.
