Záviš z Falkenštejna je bezpochyby zajímavou postavou českých dějin. Tento mocný šlechtic pocházel z též velmi mocného rodu Vítkovců/později se přejmenovali na Rožmberky/. Byl to syn pana Budivoje, jednoho ze zakladatelů hradu Krumlova.
V sedmdesátých letech, kdy český král Přemysl Otakar II. vedl svůj osudový boj s Rudolfem Habsburským, stanul Záviš v čele vzpoury svého rodu Vítkovců a nemalou příčinou se podílel na Přemyslově porážce.
Při rozhodující bitvě na Moravském poli /1278/ ač původem Čech, svého českého krále pravděpodobně zradil a postavil se na stranu Rudolfa Habsburského.
Nějakou dobu po osudné bitvě nemáme o Závišovi téměř žádné zprávy. Pak ale najednou v roce 1281 se Záviš z Falkenštejna objevuje na Hradci u Opavy jako purkrabí královny -vdovy po Přemyslu Otakaru II., která se jmenovala Kunhuta. Tu neopustil až do její smrti. Dokonce si ji prý vzal časem za manželku. Několik let před tím než se tak stalo prý s ní žil v nelegitimním svazku. Kdy se vzali není zcela jasné.
Záviš z Falkenštejna byl zcela zjevný kariérista, který vešel po Kunhutině smrti do jiného vysoce výhodného manželství s uherskou princeznou Alžbětou.
Pro české dějiny je však významnější, že byl po léta poručníkem Přemyslova syna, pozdějšího českého krále Václava II. Na toho měl prý zpočátku velký vliv a svým způsobem v letech Václavovy nezletilosti vlastně v českém království vládl on sám. Když už dospělý Václav II. prohlédl jeho intriky, nechal ho zajmout a vláčet od jednoho vítkovského hradu k druhému s nařízením , že bude Záviš popraven , pokud se hrad okamžitě nevzdá. Několik vítkovských hradů se tak vzdalo. Ne tak hrad Hluboká v jižních Čechách, který se vzdát odmítl i za cenu popravy svého předního Vítkovce. Z těchto důvodů byl před Hlubokou v roce 1289 Záviš z Falkenštejna skutečně popraven. Historikové se dosud přou o to, zda poprava proběhla stětím přiostřeným prknem nebo mečem.
