Mám to štěstí že po interní stránce vůbec nemarodím. Přestože mi už bylo 61 let, za celou tu dobu jsem prodělal jediné závažné interní, respektive infekční onemocnění. Tenkrát mi bylo asi 25 let, když jsem onemocněl hepatitidou/infekční žloutenkou/ typu B. Jinak se mi vyhýbala celé dlouhé roky i obyčejná nachlazení.
Zato úrazů jsem si užil víc než dost. Dvakrát zlomený palec u ruky, jednou zlomený palec a malíček u nohy, přeražený nos a dosud největším úrazem byla v asi 35 letech čtyřnásobná zlomenina levého hlezna. O naraženinách a pohmožděninách ani nemá cenu psát, protože těch bych se nedopočítal. Až do současného věku se všechny mé úrazy daly vyřešit bez operace a jí předcházející narkozy.
A přece jsem se té operace a s ní spojené narkozy nakonec dočkal. Ve více než jednašedesáti letech věku. Stalo se mi to v noci z 10. na 11. srpna letošního roku. A kupodivu ne při mém oblíbeném sportování jako vlastně všechny mé dosavadní úrazy, ale doma ve svém bytě. V noci jsem potřeboval na toaletu a v polospánku jsem si nerosvítil. To byla doslova osudová chyba. V bytě jsem zakopl o těžký železný věšák, který na mě po pádu na zem navíc spadl. A přímo na pažní kost, která byla hned na několika místech zlomena. Dodnes nepochopím, jak jsem s tak komplikovanou zlomeninou dokázal ze země dostat zpátky do postele a znovu usnout.
Ráno však přineslo nepříjemné rozčarování. Pravá ruka byla mezi loktem a ramenem silně oteklá, hrála všemi barvami a hlavně hrozně bolela. Nevím, jestli bylo chybou že jsem si hned nezavolal rychlou záchranku. Snad v domnění že ruka je jen naražená jsem v bolestech vydržel až do odpoledne 11. srpna. Když se však otok zvyšoval a celá horní paže se zbarvila do modra, teprve jsem si zavolal záchranku rychlé pomoci. Musím napsat, že přijela téměř okamžitě hned se třemi záchranáři. Ti poznali okamžitě a bez rentgenu, že se jedná o zlomeninu pažní kosti. A tak začala moje anabáze po zdravotnických zařízeních. Nejprve mě odvezli do kladenské nemocnice na příjem. I lékaři, který mě přijímal bylo na první pohled jasné , že jde o zlomeninu. Následoval rentgen, který vše jen potvrdil a asi ruka vypadala velmi zle, když lékař na příjmu okamžitě rozhodl o operačním zákroku pod narkozou. Zdravotní sestřičky mě poté odvezly na pokoj úrazového, respektive ortopedického oddělení. Protože bylo už pozdní odpoledne , operovali mě až druhý den to je 12. srpna. Před tím jsem samozřejmě prodělal přímo na pokoji nezbytná předoperační vyšetření především EKG. Že tato vyšetření dopadnou dobře mi bylo jasné ještě před jejich realizací. Dokonce jsem si téměř na fous sám před měřením tipoval krevní tlak. Ten byl přímo ideální. Přece jen to mé pravidelné sportování prakticky po celý život bylo k něčemu.Přiznám se, že jsem měl z operace a jí spojenou narkozou trochu strach. Vždyt takový zákrok jsem podstoupil poprvé v životě. O to víc jsem byl překvapen , jak je aplikace narkozové injekce jednoduchá. Usnul jsem hned ani nevím jak. Probudil jsem se jako z normálního spánku na tzv. ,,dospávacím pokoji.” Kromě bolesti operované ruky jsem žádné problémy neměl. Nechtělo se mi zvracet, což je prý po narkoze normální. Pak mě převezli na původní pokoj. To bylo v úterý v podvečer. V kladenské nemocnici jsem si pobyl až do pátku. Denně byla vizita, při které mě lékaři prohlédli, zeptali se jak se cítím a sdělili, že operace proběhla úspěšně a brzy mě propustí. Operovaná ruka bolela, ale na požádání jsem dostával léky proti bolesti. Přesto byla za pobytu v nemocnici I v prvních dnech doma operovaná ruka téměř nepoužitelná a vše jsem musel dělat ,,levačkou”. Jsem klasický pravák a proto jsem měl problémy zejména s hygienou a jídlem. Vše jsem musel dělat levou rukou. A tu mám opravdu ,,levou”.To jsem poznal především, když mi přinesli k obědu špagety a já je musel jíst levačkou a ještě k tomu lžící. Se zpětnou platností se omlouvám ošetřujícíu personálu za to, že po téhle konzuaci byly špagety všude kolem mého nemocničního lůžka. Z nemocnice domů mě v pátek 15. srpa dopravila sanitka. I za tuto skutečnost bych chtěl lékařům poděkovat, protože nemám nikoho z nejbližších, který by mě odvezl autem.
Od pátku jsem byl tedy zase doma. Vyzvedl jsem si předepsané léky proti bolesti i si na kladenském rehabilitačním oddělení zařídil doporučenou magnetoterapii.
