Matěj z Janova a Tomáš Štítný ze Štítného
Dalšími předchůdci mistra Jana Husa v kritice církve , feudálů i bohatých měštanů, kteří žili v bohatství , přepychu a tím i hříchu byli učený teolog a mistr Matěj z Janova/asi 1350-1393/ a jihočeský zeman Tomáš Štítný ze Štítného /asi 1333-1405/.
Matěj z Janova
Matěj z Janova/Janov-ves v jižních Čechách/ poznal v mládí názory Jana Milíče z Kroměříže a sblížil se s nimy. Poté odešel do Paříže studovat nejprve filozofii a poté i teologii. V roce 1381 v souvislosti se schizmatem se Matěj vrátil do Čech, konkrétně do Prahy. Nějaký čas se sice snažil dosáhnout výhodné prebendy, ale to se mu nepodařilo. Poté se vrátil k Milíčovu učení a časem začal horlivě bojovat za Milíčovo učení. Pokud byl Milíč z Kroměříže spíše řečníkem, byl Matěj z Janova spíše učeným teoretikem. Žel ještě nedokázal překročit rámec křestanského milosrdenství vůči chudým . Přesto se dostával stále častěji do konfliktů s kolegy. Roku 1389 byl po prohraném procesu dohnán k ponižujícímu odvolání řady kacířských tezí. Před shromážděním duchovenstva musel Matěj z Janova ve svatovítské katedrále zatratit myšlenky , které mu byly tak drahé. Odvolal svoje výstrahy před přílišným uctíváním svatých obrazů i ostatků. Především pak musel popřít smysl častého přijímání a naopak utěšoval nuzáky častým přijímáním oltářní svátosti /oplatky zvané hostie jako symbolu těla Kristova/. Veřejně tak vlastně odvolal svoje ,,kacířské“ názory, čímž se vlastně zřekl sám sebe. Zakázali mu kázat a tak o to horlivěji začal psát. Ještě před smrtí se aspon perem ke svým původním myšlenkám vrátil a napsal jejich vznešenou ochranu. Jeho dílem jsou ,,Pravidla Starého a Nového zákona“-dílo ze kterého pak vycházeli jeho následovníci včetně Jana Husa. Jedná se o knihu, kterou v období Národního obrození nazval Palacký knihou o falešném a pravém křestanství. Ta obsahuje ostrou kritiku církve. Matěj z Janova v ní požaduje zrušení mnišských řádů, odstranění obrazů v chrámech, protože prý zastinují Krista. Požaduje též vrácení církve k jejímu původnímu životu v mravnosti, chudobě , skromnosti i pravdě. Matěj z Janova se patrně podílel na překladu Bible do češtiny i na založení Betlémské kaple.
Tomáš Štítný ze Štítného
I chudý jihočeský zeman Tomáš Štítný ze Štítného patří k předchůdcům Jana Husa. Byl součástí opravného hnutí církve i celé společnosti. Tomáš Štítný nabyl neznámo kde poměrně rozsáhlého vzdělání./snad studoval I na Pražské universitě, kterou však určitě nedokončil/ Byl však především spisovatelem a o jeho literární činnosti jsme se zminovali již v seriálu Dějiny české literatury. Jako laik psal především o náboženských otázkách. I na něho velmi silně zapůsobil Jan Milíč z Kroměříže. Štítný se přestěhoval z rodné tvrze do Prahy , aby se tu plně věnoval výchově svých dětí a psaní. Štítného literární díla nevynikají originalitou. Jde o volné zpracování volných traktátů. Štítný podobně jako před ním Waldhauser apeloval především na mravní cítění mocných. Vybízel pány , aby se polepšili a neutiskovali poddané. Nedospěl však k nějakým vyloženě revolučním názorům, když zároven apeloval na poddané aby byli vůči pánům věrní a pokorní. Nejdůležitější na jeho literárních dílem bylo to že psal národním jazykem, tedy česky. Tomáš Štítný ze Štítného zasvětil spisovatelské činnosti snad čtyřicet let. Stal se tak nejplodnějším a nejvýznamnějším spisovatelem předhusitské doby. O jeho konkrétních dílech více v Dějinách české literatury.
