Poslední léta vlády krále Václava IV.
Husovo tělo bylo spáleno na Kostnické hranici a popel z něho byl vhozen do řeky Rýna. Zatímco v Kostnici zavládlo sebeuspokojení, Češi se zdvihli k obžalobě. Nemohli totiž pochopit , že byl potupně upálen člověk spravedlivější a svatější než jeho soudci. Dým, který měl udusit sen o lepším světě se proměnil v mračno vzdoru. Poprvé v dějinách křestanské Evropy se celý jeden křestanský národ rázně postavil proti autoritě církve. Svou smrtí zmizel Jan Hus jen fyzicky, ale jeho reformní myšlenky nejenže žily dál , ale nabývaly stále vyššího smyslu. Pod symbolem kalicha se jich ujalo velké množství Husových následovníků at už z řad universitních mistrů, potulných kazatelů, vysoké i nižší šlechty nebo pouhých poddaných. Kalich měl vyjadřovat přijímání pod obojí způsobou a tím i rovnost všech lidí před Bohem. Cizina/především katolická církev/ brala Čechy jako kacíře a nemohla se s ,,kacířstvím v Čechách smířit. Ještě nepromluvily husitské cepy, ještě nezačala samotná husitská revoluce , ale české království se ocitalo ve stále větší izolaci od zbytku Evropy. Již začátkem září 1415 posílají čeští páni ostrou stížnost nejvyšším představitelům katolické církve. Evropská katolická církev reaguje dalším interdiktem. Metla interdiktu se však tentokrát už obrací proti jeho původcům. Katoličtí kněží začínají houfně prchat z Čech. V kostelích se káže česky a přijímá podobojí. A záhy zčínají promlouvat i zbraně-pravda zatím ty nejprimitivnější jako hole nebo vidle. Husitská revoluce sice oficiálně začala až na samém konci července 1419 pražskou defenestrací, ale k drobným ozbrojeným srážkám katolíků s kališníky začalo docházet již o několik let dříve.
Král Václav IV, ač silně problematické poměry v Čechách jen velmi těžko zvládá nejprve na začátku roku 1416 aspon umluví pražského arcibiskupa Konráda aby zrušil interdikt. Sice se to dočasně stane, ale po výhrůžkách z Říma arcibiskup interdikt zase obnoví.
Zhruba rok po Husovi je upálen další významný český učenec mistr Jeroným Pražský, muž celoevropské proslulosti. Jeho upálením ale jen přibylo oleje v ohni české nenávisti.
Katolická církev začíná přemlouvat uherského krále a římského císaře Zikmunda/polovlastního bratra krále Václava/ k vyhlášení křížové výpravy proti kacířským Čechům.
V Čechách se vyrojily desítky/možná stovky/ samozvaných potulných kazatelů . Jejich kázání ostře kritizují katolickou církev a navíc si káží po svém. Jsou to kazatelé z lidu, kteří káží ve prospěch lidu. Jejich jména jako Jan Želivský nebo Václav Koranda jsou všeobecně známá. Lidové vrstvy měst i venkova se vydaly po cestě , která od nápravy církve míří na samotnou podstatu feudální společnosti. Významní představitelé církve/i kališnické/, vysoká česká šlechta i zámožní měštané však smýšlení prostého lidu nesdílí a začínají mít obavy/především o svůj majetek/.
Konec roku 1417 je zároven i koncem papežského schizmatu. Místo dvou papežů je konečně zvolen a uznán jediný-Martin V. -tvrdý muž a zarytý nepřítel kalicha. Hned začátkem příštího roku 1418 míří do Čech jeho dvě buly. Jedna příkře odmítá kalich a nařizuje přísný postih ,,kacířství“. Druhá už vyloženě hrozí kruciátou/křížovou výpravou proti Čechům/. Císař Zikmund, který se má postavit do jejího čela má zatím však řadu starostí s nájezdy Turků do jeho uherského království. Přesto naléhá na bratra Václava, aby situaci v Čechách urovnal, jinak ke kruciátě dojde.
V té době již ochablý, nemocný a zlomený český král Václav IV. se o urovnání situace sice pokusí, ale neví si rady a nemá už dostatek sil. Už tuší, že vypuknutí revoluce je za dveřmi.
