Vztah Václava IV. s polovlastním bratrem Zikmundem
Zikmund/později známý jako šelma ryšavá/ byl polovlastním mladším bratrem krále Václava IV. Měli stejného otce Karla IV., ale odlišné matky. Zatímco tou Václavovou byla třetí Karlova manželka Anna Svídnická, Zikmund měl za matku poslední Karlovu manželku Elišku Pomořanskou.Energická Eliška také svého syna Zikmunda všemožně protěžovala /i na úkor Václava/ a v roce 1387 mu hodně dopomohla ke královské koruně v Uhrách. Zikmund byl pak až do své smrti/1437/ uherským králem.
V Praze už jako významná osobnost se Zikmund objevil v roce 1396 a to především proto aby urovnal silně nepřátelské vztahy svého bratra Václava s vysokou českou šlechtou. To skutečně udělal. Ovšem vyloženě ve Václavův neprospěch. Dosavadní Václavova pravomoc byla silně omezena právě ve prospěch vysoké české šlechty.Zikmundovo zprostředkování tedy skončilo v podstatě Václavovým debaklem.
K dalšímu setkání Václava se Zikmundem došlo na samém počátku 15. století , v době kdy byl Václav právě sesazen z římského trůnu. Tehdy proradný Zikmund Václavovi nasliboval možné i nemožné skutky, kterými mu prý znovu císařský titul dokáže navrátit. Nebude to ovšem zadarmo.
Polovlastní bratři se sešli počátkem roku 1402 v Hradci Králové a tam Zikmund ,,bratrsky“ přislíbil Václavovi všemožnou pomoc při znovuzískání císařského titulu. Zadarmo to ovšem nebylo. Václav IV. písemně přenechal vládu v Čechách Zikmundovi , dokonce mu slíbil bezmeznou poslušnost a to vše za cenu že on sám zůstane formálně hlavním pánem v Čechách i římské říši a to až do konce života. Tu všemožnou pomoc k znovuzískání císařské koruny pro Václava Zikmund jen dokonale předstíral. O to rychleji přebíral vládu v českém království. Václavovi trvalo několik měsíců než Zikmundovo proradné jednání prohlédl. Když se tak stalo a Václav začal jednat proti Zikmundovi, bylo už pozdě. Ještě v roce 1402 nechal Zikmund Václava zatknout a ten nakonec skončil ve vězení v rakouské Vídni. Asi rok pak Zikmund ,,raboval“ český stát, než se musel rychle přesunout do Uher , kde byl králem a vypuklo tam proti němu povstání. Václav zatím tvrdl ve vídenském vězení, ale na samém konci roku 1403 se mu z Vídně podařilo uprchnout. Vrátil se do Čech znovu jako český král, nyní ovšem už za lepších poměrů. Zikmund totiž během svého působení v Čechách způsobil tolik škody, že i vysoká česká šlechta musela konečně uznat, že at je Václav jaký chce, pořád je lepší než Zikmund. To bylo poznání , které konečně po letech vedlo k relativnímu uklidnění poměrů v Čechách a k určité stabilizaci Václavovy vlády. A tak po deseti letech zmatků se Václav zhruba od roku 1404 vrátil do čela českého státu v trochu lepší pozici a vydržel v tomto postavení až do své smrti /1419/. V českém státě v roce 1404 konečně skončila domácí válka a nastalo zhruba patnáctileté období aspon relativního a jen občas přerušovaného klidu.
