Jednota bratrská

Jednota bratrská jako odnož kališnické víry vznikla v roce 1457, tedy přesně v době kdy se stal Jiří
z Poděbrad českým králem. Ač byl Jiří sám kališnického vyznání, za jeho vlády byla tato nová církev pronásledována.

Na rozhraní dvou století patnáctého a šestnáctého, tedy již za Jagellonců Jenota bratrská postupně přehodnotila své mravní a myšlenkové zásady. Tato církev se zrodila na základě myšlenek Petra Chelčického a jeho zásad – především neodpírání zlému násilím, dále strohé vnitřní kázni osobnosti, naprosté a dobrovolné chudobě, biblické prostotě života. Zpočátku odmítala Jenota bratrská do svých řad vpouštět i vzdělané lidi. Nejen v majetku, ale i ve vzdělání viděla hříšnou světskou marnivost. Tento postoj se v další generaci kolem roku 1500 začal postupně měnit. Do bratrských skupin totiž začali vstupovat měšťané i movití řemeslníci . Vesměs se jednalo o lidi, kteří začali být rozčarováni oportunismem kališnictví i jeho čím dál tím větší formálností. Navíc pronásledovaná Jednota bratrská se mohla jako církev udržet jen za podpory i ochrany některých zámožných feudálů. Proto v Jednotě posléze zvítězilo přesvědčení , že ani majetek ani vzdělání nejsou překážkou na cestě k poznání pravého Boha.

Již na synodě bratrských kněží v Brandýse nad Orlicí roku 1490 bylo ustoupeno od zásad dobrovolné i pasivní rezistence vůči světské moci. Členové Jednoty se poté mohli stávat rychtáři i konšely a zastávat světské i církevní úřady. Zásluhu na proměně Jednoty bratrské měl biskup Lukáš Pražský. Proměna Jednoty sice do jisté míry odstavila chudé vrstvy i bránila masovému růstu této církve, ale na druhé straně do českobratrského společenství přivedla mravní i intelektuální výkvět národa.

Přestože Jednota bratrská byla po Poděbradovi pronáledována i jeho nástupcem Vladislavem Jagellonským, jejích stoupenců přibývalo. Na přelomu dvou století již měla asi 400 obcí.

Mezi panskými rody sympatizujícími s Jednotou bratrskou, vynikali Kostkové z Postupic a Krajířové z Krajku.

Změna postoje Jednoty ke vzdělání a sympatie se vzdělanci udělala z této odnože církve průkopnici knižní kultury u nás, což bylo po nedávném vynálezu knihtisku velmi důležité. Z pěti prvních tiskáren byly hned tři bratrské a to v Boleslavi, Litomyšli a Bělé.

Luboš Hora-Kladno