Josef Václav Sládek byl českým básníkem, který patřil do takzvané skupiny Lumírovců. Ti se sdružili kolem časopisu Lumír , jehož byl J.V. Sládek dlouholetým redaktorem.
Na rozdíl od jiné skupiny takzvaných Ruchovců /sdružili se kolem almanachu Ruch/ Lumírovci prosazovali širší pojetí umělecké tvorby a takzvané ,,otevírání oken do světa.“ / Mezi přední Lumírovce patřili též Jaroslav Vrchlický a Julius Zeyer/.
Sám Josef Václav Sládek proslul jako básník i překladatel. Jeho největším překladatelským dílem je přebásnění třiatřiceti Shakespearových dramat.
Ve své samotné básnické činnosti , kterou představují sbírky ,,Básně“ /1875/, Jiskry na moři“ /1880/, ,,Světlou stopou“ /1881/ ,,Sluncem a stínem“ /1887/ a další a již vyznačuje hutný a zkratkovitý výraz, píše Sládek vedle elegické, meditativní a intimní lyriky též burcující vlastenecké verše , soucitné a revoltující sociální balady , básnické povídky, ale také žánrové obrázky z rodného kraje.
Z prohlubujícího se básníkova vědomí konečnosti lidského údělu vyrůstá Sládkova poezie mužného vzdoru proti osudu i touha po smíru. Oporu si nacházel – ve sbírce ,,Selské písně a české znělky“ /1890/ – v mýtu venkova a selství .
Poslední Sládkovy sbírky – ,,V zimním slunci“ /1897/ i některé další patří k vrcholům reflexivní lyriky .
Sládek je rovněž zakladatelem moderní české poezie pro děti . Ve třech svých knížkách -,,Zlatý máj“ /1887/, ,,Skřivánčí písně „ /1888/ a ,,Zvony a zvonky“ /1894/ se přiblížil spontánnímu dětskému chápání i dětské fantazii a ve svých písních, bajkách i říkankách vedl své čtenáře k láskyplnnému vztahu k přírodě , rodině, k práci i národu, k pravdě i poezii.
Luboš Hora-Kladno