Historie českého Národního divadla je bezpochyby velmi zajímavá. V roce 1850 vznikl Sbor pro zřízení Národního divadla v Praze, který vyzval český národ ke sbírkám. V roce 1852 bylo z jeho výnosu zakoupeno staveniště proti Žofínskému ostrovu. Tím se však činnost spolku zejména díky absolutistickému režimu na čas vyčerpala. Teprve na prahu 60. let začal Sbor opět fungovat. Trvalo však ještě řadu let než samotná stavba skutečně začala. Základní kámen k Národnímu divadlu byl položen až v květnu 1868. Představovalo to největší českou slavnost v celém 19. století. Divadlo bylo dostaveno, ale ne zcela dokončeno až v roce 1881. Oficiálně bylo otevřeno 12. června 1881. O dva měsíce později však vyhořelo. Obnoveno bylo v roce 1883.
Prvním ředitelem Národního divadla byl František Adolf Šubert. Přibližme si nyní více tuto skutečnou osobnost české kultury:
F.A. Šubert se narodil v Dobrušce. Vzdělaný a pilný mladík, vynikající výrazným slohem a bystrým úsudkem se prosadil jako historický beletrista i novinář. Roku 1875 se stal tajemníkem Českého klubu, který sdružoval české poslance. Upozornil na sebe pozoruhodbnými dramatickými pokusy a díky těmto dvěma okolnostem byl zvolen prvním ředitelem Národního divadla. Uplatnil se přitom jako důkladný a výkonný organizátor s citem pro zvláštnosti umělecké činnosti. Získal si uznání snahou přiblížit divadlo nejširší veřejnosti, když organizoval takzvané divadelní vlaky/zájezdy diváků z venkova/ a otevřel první českou scénu dělnickým divákům. Zdařile navazoval styky se zahraničními autory, skladateli i interprety.
Své postavení v divadelním světě si upevnil úspěšnými dramaty ,,Jan Výrava“ a ,,Drama čtyř chudých stěn“.
Žel v 90. letech začíná význam F.H. Šuberta pomalu upadat. Bylo to i v souvislosti s úpadkem strany Staročechů, jejímž byl Šubert členem. Nic na tom nezměnil ani mimořádně úspěšný zájezd Národního divadla do Vídně v letech 1893 a 1896. Druhý z těchto zájezdů se uskutečnil v době Národopisné výstavy, kterou Šubert vymyslel a organizoval. V roce 1900 musel Šubert Národní divadlo opustit.
O návrat do divadelního světa se pokusil ještě v letech 1907 a 1908 jako ředitel Vinohradského divadla. V závěru života se však už více angažoval jako divadelní historik,redaktor a novinář. Zemřel na počátku I. světové války v září 1915 usmířen se svými odpůrci, kteří v něm nemohli nevidět významnou osobnost české kultury.
Luboš Hora-Kladno