Nejprve zavítejme do carského Ruska druhé poloviny 18. století. V roce 1745 vdávali teprve šestnáctiletou německou princeznu za slabého a trochu dětinského následníka ruského trůnu cara Petra III. Krásnou novou carevnu které se v Rusku dostalo jména Kateřina manželství s nehezkým zdětinštělým carem neuspokojovalo. Přesto toto manželství bez lásky vydrželo plných sedmnáct let, než se Kateřina, které se později dostalo přízvisko Veliká stala po smrti manžela samostatně vládnoucí carevnou.
Manželství s Petrem zůstávalo nejméně devět let formální. Přitažlivá Kateřina si však v této době poradila po svém. Vystřídala řadu milenců. Jedním z nejznámějších byl původně mladý důstojník Grigorij Potěmkin.
I když ho v roli carevnina milence brzy nahradili jiní, zůstal Potěmkin carevniným přítelem i důvěrníkem až do roku 1791, kdy zemřel o pět let dříve než Kateřina.
Ta projevila svou přízen Potěmkinovi mezi jiným i tím, že ho jmenovala nejvyšším správcem jižních gubernií své rozlehlé říše.
Aby Potěmkin přilákal do těchto končin nové obyvatele, založil města Cherson, Sevastopol a Jekatěrinolav/Kateřinina sláva/.
Nejvíc se ale Potěmkin proslavil-i když poněkud nedopatřením velkolepou cestou na jih, kterou pro carevnu Kateřinu uspořádal v roce 1787. To že podél cesty nechal vystavět místo krásných venkovských domů pouze atrapy složené z lepenky je pouhá fáma. Ve skutečnosti kníže Potěmkin neudělal nic jiného než co se i dnes často organizuje u příležitosti významných státních návštěv. Potěmkin nechal jen nově natřít fasády venkovských domů a přikázal je ozdobit květinami. Podél carevniny cesty nechal navíc rozestavit radostně mávající venkovany vyšnořené v nových šatech.
Když ke konci cesty doprovázel carevnu Kateřinu rakouský císař Josef II. , budily v něm přikrášlené domy i vesničané před nimi obdiv a částečně i závist.
Josef II. vše komentoval slovy: ,,Pán poručí a otrok poslechne . Kateřina může utrácet, kolik se jí zamane.“ Dodejme ještě, že Josef II. zrušil již roku 1781 ve své rakouské říši nevolnictví, zatímco v carském Rusku bylo zrušeno skoro o celé století později.
Luboš Hora-Kladno