8 – Havlíček v revolučních událostech v roce 1848
Je jaro roku 1848! Je jaro evropských národů. Velká část Evropy se otřásá v revolučních událostech. Úspěchy slaví ve Francii, v Itálii i v Německu. Ohlasy má revoluce i v Rakousku. Bouří se Vídeň, Praha, Uhry. Pryč s Metternichem! Ať žije konstituce.
Rok 1848 je v Evropě významným mezníkem. Končí éra feudalismu, o moc se hlásí podnikaví kapitalisté. Revoluce však strhává i lidové masy. Jejich revoluční požadavky předstihují nesmělý politický program představitelů liberální buržoazie.
Jaké jsou hlavní úkoly revoluce? Nahradit starý feudální řád novým. Odstranit absolutistickou vládu a nastolit demokratické svobody. Překonat feudální rozstříštěnost a vytvořit jednotný národní trh. Vyřešit rolnickou a národnostní otázku.
Revoluci v Rakousku podnítil příklad únorové revoluce v Paříži. Proti Metternichovskému režimu stály všechny společenské vrstvy, dokonce i šlechta.
V roce 1848 vystupují v Čechách, jako významné části Habsburského Rakouska především čeští průmysloví podnikatelé s opravdovým politickým programem a staví se tak do čela společenského pokroku i národně osvobozeneckého boje. Vedení se ujímají liberálové , kteří protestují proti absolutismu a jeho policejně byrokratickému režimu. Usilují o zavedení konstituce a demokratických svobod a to zcela legální cestou dohod. Proti liberálům hájí revoluční postup radikální demokraté. Jejich program však zatím není dost jasný a jejich postavení dostatečně silné, aby mohli konkurovat liberálům.
Havlíček nebyl revolucí zaskočen. Ve svých článcích v Pražských novinách formuloval zásady politického programu, které v nové situaci rozpracoval do otevřeně a jasně vytyčených požadavků.
Jako člen Svatováclavského výboru vybízí již v březnu 1848 k jednotě českého národa, kterému mají být zajištěna národní i demokratická práva. Dočasná svoboda tisku mu umožnila založit první nezávislý český politický deník a již začátkem dubna vychází první číslo jeho Národních novin. Již v něm vytyčil program liberálů. V jeho bodech byla skutečná národnostní rovnost, spojení zemí koruny české, zrušení feudálních práv, rovnost všech stavů před zákonem, odpovědné ministerstvo pro českou korunu, všeobecný sněm celého národa, reforma katolické církve,zakládání českých národních gard i úplná reforma školství.
Všechny tyto body programu nepřestal Havlíček nikdy hájit.
Aby Rakousko mohlo splnit všechny tyto požadované body, muselo by být státem federalizovaným, který zaručí občanské svobody a národní rovnoprávnost všem národům Habsburské monarchie. To přesně Karel Havlíček požadoval a bojoval při tom proti absolutismu a feudalismu za konstituci, federalizaci demokratická práva i národní rovnoprávnost.
Havlíček je v této době sice přívržencem tzv. austroslavismu tj sjednocení všech slovanských národů v rámci zachování Rakouské monarchie, ovšem s tím, že všechny národy v Rakousku budou mít stejná a rovná práva i stejné demokratické svobody.
Jako skutečný český vlastenec se Havlíček ostře postavil proti německým snahám připojit české země k Německu. Následující Havlíčkova písnička ,,Šušelka nám píše“, ve které skvěle zesměšnil agitaci pro německý sněm ve Frankfurtu. Složena je jako parodická odpověď rakouskému publicistovi Franzi Schuselkovi, který se snažil, aby Češi přijali pozvání do všeněmeckého sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem:
,,Šušelka nám píše,
až z Německé říše,
bychom přišli Němcům pomoct,
že jim kručí v břiše.“
,,A vy Němci chámi,
nehrajeme s Vámi,
co jste si tam nadrobili,
to si snězte sami.“
,,Německo je vaše,
ale Čechy naše,
nefoukejte nám z Frankfurtu
do slovanské kaše.“
,,Však se Frankfurt lekne
a čepičku smekne,
až český lev zježí fousy
a ocasem sekne.“
Tato satirická písnička se tehdy stala nejpopulárnějším politickým popěvkem své doby.
Havlíček se stal v roce 1848 horlivým zastáncem Slovanského sjezdu, který měl být protiváhou Frankfurtského parlamentu. Na samotném sjezdu působil jako zapisovatel a člen česko-slovenské sekce.
Svatodušní bouře v červnu však jednání Slovanského sjezdu přerušily.
Rok 1848 byl nejen rokem evropských revolucí, ale přinesl změnu i do Havlíčkova rodinného života. S někdejší láskou, ještě z Německého Brodu Fany Weidenhoffrovou se rozešel téměř před svatbou a v březnu 1848 se oženil s Julií Sýkorovou.