Slova ROMANTISMUS, ROMANTICKÝ patří ke slovům, která vzrušují a vábí. Slibují vytržení z každodennosti, slibují ,že člověk prožije -i když jen nad stránkami knihy nebo před plátnem kina-něco , při čem se úží dech a srdce zabuší vzrušeněji.
I o některých lidech se říká, že jsou ROMANTICI. Obvykle se jedná o takové, kteří mají příliš bujnou fantazii , než aby chodili jen po vyznačených cestách. Nebo o takových, kteří stále touží po něčem, co není právě na dosah, a mají rádi tu svou krásnou touhu , i když tuší, že není splnitelná.
Jako ROMANTICKÉ označujeme takové charaktery, příběhy a osudy , takové citové stavy i krajinné scenérie, jaké obvykle nacházíme na stránkách ROMANTICKÉ literatury.
Skutečnou ROMANTICKOU literaturu ale nelze v žádném případě stotožňovat s takzvanou červenou knihovnou, která je mnohdy jejím pravým opakem.
Ale co to tedy je ten PRAVÝ ROMANTISMUS? Co je jeho podstatou? Je to podle slov jednoho z romantiků, hluboký stesk nad nedokonalostí vší krásy a odtud vždy neukojitelná touha po zdokonalení. To je ale jen jeden pohled na romantismus. Kdybychom uveřejnili desítky jiných výroků o tom co to PRAVÝ ROMANTISMUS vlastně je, přiblížili bychom se tím ani ne tak k jeho podstatě, jako spíš k poznání , že ROMANTISMUS je něco mnohotvárného , často i vnitřně protikladného. Vytvořit definici ROMANTISMU, která by do minima slov shrnula všechny jeho podstatné znaky , patří k nejobtížnějším úkolům literární vědy a estetiky.
ROMANTISMUS je umělecký směr /nejen literární, ale i výtvarný a hudební/ který na sebe upozornil na samém začátku 19. století, poté co se ukázala první nespokojenost z nedávné Velké francouzské revoluce, která svými velkými hesly ,,Volnost, Rovnost, Bratrství“ nedošla skutečného naplnění svých ideálů. Právě z pocitu nespokojenosti z neuskutečnění těchto ideálů se mezi umělci začaly projevovat pocity nespokojenosti z nových společenských poměrů a v některých případech i pocity hrdého vzdoru proti těmto nim.
Ve svém krátkém seriálu se vůbec nemíním zaobírat jednotlivými díly romantických literárních autorů. Naopak chtěl bych připomenout většinou velmi pohnuté životní osudy těchto autorů.
Vybral jsem jich jen čtrnáct, třebaže jich bylo mnohonásobně více. Záměrně jsem však vybral ty, kteří mají hodně společného. Třeba jen to, že až na některé výjimky všichni zemřeli v mladém věku v nespokojenosti, že jejich ušlechtilé ideály se ukázaly jako neuskutečnitelné.
Luboš Hora-Kladno