Když se při svých přednáškách z české historie svých posluchačů zeptám: ,,Který český panovník se může pochlubit titulem-král český, odpoví mi historičtí laici obvykle: ,,Přemysl Otakar I.“ . Mají pravdu? Jen zčásti. Přemysl Otakar I. /vládl1197-1230 zpočátku ovšem s titulem český kníže/ je prvním českým dědičným králem, když královský titul zdědili už i jeho synové/ v tomto případě ten nejstarší Václav I./.
Dva čeští panovníci však získali královský titul ještě před ním, třebaže začínali vládnout v českém státě také jen jako knížata. Prvním z nich byl již v 11. století Vratislav II. jako kníže a jako král Vratislav I. Vládli letech 1061-1092 tedy velmi dlouho, déle než 30 let. Za jeho panování, které bylo pro český stát velmi úspěšné náležela našemu státu významná role v evropské mezinárodní politice.
Vratislav dokázal dokonale využít tehdejšího takzvaného ,,boje o investituru“ mezi německým císařem Jindřichem IV. a římským papežem Řehořem II. .
Vratislav stál po celou dobu války, ve které šlo o vysvobození církevní moci z nadvlády římskoněmeckých císařů, věrně na straně císaře Jindřicha, narozdíl od jiných mocných knížat, kteří přebíhali z jednoho tábora do druhého, podle toho kde pro ně plynul větší prospěch. Za svou věrnou službu získal Vratislav od císaře Jindřicha jako vůbec první Čech v roce 1085 královskou korunu. Získal ji ovšem pouze pro svou osobu a nikoli pro své potomky. Proto nazýváme Vratislava králem doživotním.
Totéž se o téměř třičtvrtě století později podařilo jinému českému knížeti Vladislavovi II. /jako knížeti/ a I. / jako českému králi/. Vladislav, který sice vládl též přes 30 let v letech 1140- 1172 však nebyl tak schopný jako jeho předchůdce na českém královském trůnu. Královský titul získal Vladislav za skvělou pomoc českého vojska německému císaři Fridrichu Barbarossovi, kterému však byl český kníže spíše jen oddaným služebníkem. České vojsko skvěle vyznamenalo za Barbarossovy války proti odbojnému italskému městu Milánu a rozhodujícím způsobem přispělo k Fridrichovu vítězství. Za to byl Vladislav roku 1158 rovněž odměněn titulem doživotní král český. Ač Vladislav během své dlouhé vlády v Čechách dosáhl řady úspěchů, všechen vnější lesk moci nemohl skrýt vnitřní slabost tehdejší politiky přemyslovského státu. Přeochotný Vladislav totiž pomáhal svými činy upevňovat spíše pozici Barbarossy, než svou vlastní. To se mu nakonec stalo i osudným. V roce 1172 na svou pozici českého krále sám rezignoval ve prospěch svého syna Friedricha/Bedřicha/ . Tento tah, kterým se pokusil vyhnout domácí volbě svého nástupce i předběžnému souhlasu Barbarossy měl pro český stát katastrofální následky. Na zbývající čtvrtstoletí 12. věku uvedl stát do strašných mocenských zmatků, ze kterých zemi vyvedl až jeden z Vladislavových synů Přemysl Otakar I. To už se ale psalo nové století. Samotný Vladislav musel po své královské rezignaci odejít do vyhnanství, kde začátkem roku 1174 zemřel.
Luboš Hora-Kladno