Trochu netradiční srovnání dvou někdejších vynikajících fotbalistů
Obě dvě jména mají hodně společného. Oba dva byli věkovými vrstevníky, oba špičkovými fotbalisty, oba jsou už téměř dvě desetiletí po smrti. V období před nacistickou okupací, během ní i po ní hráli proti sobě v nejvyšší fotbalové soutěži.
Českého rodáka z rakouské Vídně Josefa Bicana, který později hrál dlouhá léta za pražskou Slavii a po přiznání občanství i reprezentoval někdejší Československo /především v období těsně po II. světové válce/ zná snad každý. I ten, kdo se o fotbal vůbec nezajímá. Mnozí ho dokonce považují za našeho nejlepšího fotbalistu všech dob. Však také nastřílel nejvíce gólů ze všech.
Jméno Vojtěcha Rašpličky nezná téměř nikdo. Přitom i tento kladenský rodák hrál přibližně stejně dlouho naší nejvyšší fotbalovou soutěž./celou svou více než desetiletou kariéru za jediný oddíl-SK Kladno a též jako Bican před válkou, za nacistické okupace i po válce a stejně jako Bican byl po osvobození v roce 1945 nominován do československé reprezentace, za kterou si nakonec nezahrál jen díky zranění.
Výše uvedená fakta jsou pro oba fotbalisty shodná, jen s tím rozdílem, že Josef Bican je dnes nepoměrně známější a slavnější.
Obě jména ale mají i hodně rozdílného. Týká se to období po skončení aktivní hráčské kariéry. Oba dva to zkoušeli jako trenéři. Josef Bican měl díky své hráčské slávě cestu k trenérské práci otevřenou. Jako fotbalový trenér se však nijak výrazně neprosadil a protože výtečně uměl jen fotbal později se výrazněji neprosadil se ani v běžném nefotbalovém životě.
Vojtěch Rašplička je po skončení své hráčské kariéry úplně opačný případ. Trenérskou práci dělal sice jen velmi krátce, ale přesto v padesátých letech dokázal přivést všude podceňované kladenské dorostence k senzačnímu titulu mistrů Československa. A neprosadil se jen jako hráč fotbalu, což je případ Josefa Bicana. Vystudoval na učitele a celá dlouhá desetiletí jako učitel působil na kladenských školách. Mě osobně učil ve druhé polovině 70. let na základce. Bylo to v době, kdy už byl krátce ve starobním důchodu. A teď přichází to netradiční srovnání někdejších výtečných fotbalistů. Vybral jsem si záměrně dobu starobního důchodu, který nastoupili oba téměř současně. Josefa Bicana jako starobního důchodce jsem viděl jen na fotkách, Vojtěcha Rašpličku z tohoto období života ve skutečnosti. Proto to srovnání obou nemůže být moc objektivní. Josef Bican měl po šedesátce/tehdejší hranice odchodu do důchodu u mužů/ už pěkné bříško, že si přes něj asi jen těžko mohl vidět na balon a proto se raději věnoval spíše nenamáhavému rybaření. Vojtěch Rašplička naopak po šedesátce ještě léta učil a aktivnímu sportu se věnoval prakticky do smrti. To mohu napsat zcela objektivně protože bydlel v sousedním paneláku a ještě v jeho osmdesáti letech jsem ho vídal běhat v lesích okolo Kladna i jezdit na kole. A štíhlý byl stále, jako kdyby mu bylo dvacet. Jak bych tedy odpověděl na otázku: Kdo je u mě z obou dvou věkových vrstevníků větším sportovcem/zdůrazňuji sportovcem, nikoli fotbalistou/ je asi všem čtenářům po přečtení těchto řádek jasné. A těm méně chápajícím napovím, že nepocházel z rakouské Vídně, ale z mého rodiště.
Luboš Hora-Kladno