Ludvík Jagellonský-,,Král Dítě“
Pětapadesátileté období vlády dvou Jagellonských králů Vladislava a Ludvíka nepatří v našich dějinách k velkým a vznešeným. Oba králové navíc od roku 1491 sídlili v uherském Budíně a do Čech zavítali jen sporadicky. Na druhé straně během jejich vlády byl aspoň v Čechách mír. Za Jagellonců se český stát proměnil v plně rozvinutou stavovskou monarchii, státní zřízení, v němž se o politickou moc dělil panovník téměř rovným dílem se zástupci jednotlivých stavů. Panovnická moc hluboce upadla a ocitla se v závislosti na stavech , především vysoké šlechtě a částečně i měšťanstvu. Za tohoto stavu státu pojmy jako právo a spravedlnost upadaly v zapomenutí. Rozhodovala síla. Tu měla především vysoká šlechta a její vládychtivost krutě postihovala poddanský stav. Oba Jagellonci byli katolického vyznání a to také vedlo k výraznému posílení katolíků, kteří byli v té těsně pohusitské době v Čechách v menšině.
Ludvík Jagellonský byl na českého krále korunován už ve svých třech letech. Když oficiálně roku 1516 nastoupil na trůn, bylo mu deset. Zároveň byl i králem v Uhrách. Zpočátku za něj vládli jeho poručníci. V roce 1522 se ve svých šestnácti letech oženil s Marií Habsburskou, což bylo předzvěstí toho, že napříště budou v Čechách vládnout Habsburkové. V Ludvíkově dospívajícím věku se zdálo, že by mohl být přece jen o něco schopnější než jeho otec-,,Král Dobře“. Jenomže pak přišla katastrofa v podobě nových nájezdů Turků z Balkánu dále do Evropy. Českých zemí se sice nájezdy nedotkly, ale o to více postihly uherský stát, jehož jižní části se Turci zmocnili. Bylo třeba Turky zastavit.
Této nezáviděníhodné role se ujal Ludvík Jagellonský. Nebo spíše byl k ní donucen.
Na obranu před tureckými nájezdy se samozřejmě mobilizovalo. Ovšem hlavně pouhými slovy. Řada zemí sice projevila ochotu podpořit boj proti Turkům, ale podpora se nakonec scvrkla jen na finanční příspěvek k postavení protitureckého vojska. Navíc se nejednalo o příspěvek nijak velký. Proto byla očekávaná válka s Turky vlastně prohraná předem. Za vše hovoří fakt, že peníze na postavení desetitisícové armády byly schváleny dva dny před rozhodující bitvou.
K té došlo 29. srpna 1526 u Moháče na jihu uherského státu. Turecká armáda měla v počtu mužů snad pětinásobnou převahu. Ludvíkovu armádu nakonec nepodpořil nejsilnější očekávaný spojenec sedmihradský vojvoda Jan Zápolský.
A tak dal vyprovokován názory svých velitelů vojensky nezkušený, teprve dvacetiletý Ludvík Jagellonský u Moháče nesmyslný rozkaz k čelnému útoku své jízdy proti Turkům. Samotná bitva netrvala ani půldruhé hodiny. Turci Ludvíkovu armádu vyloženě převálcovali. Jako povodeň se následně vevalili do nitra uherské země.
Samotnému Ludvíkovi posloužila jeho honosná a hlavně těžká zbroj jako dočasná rakev.
Na útěku z předem prohrané bitvy ho stáhla do bažiny, kde se král utopil.
Turci brzy obsadili Budín i protější Pešť/spojením těchto dvou měst na Dunaji později vznikla dnešní maďarská metropole Budapešť/, ale tím jejich nájezd do nitra Evropy naštěstí zatím skončil. Do listopadu 1526 se zase z uherského státu stáhli. Výprava byla z jejich strany vedena jen pro získání co největší kořisti a tohoto cíle také dosáhli.
Teprve po jejich odchodu z Uher byly ostatky krále Ludvíka vyzvednuty z bažiny a slavnostně pochovány ve Stoličném Bělehradě.
Ludvík zahynul bez mužského potomka. Čechy byly najednou zase bez krále. Ale ne nadlouho. Dohody mezi Jagellonci a Habsburky o vzájemném dědění v případě vymření jedné z dynastií došly náhlého a nečekaného naplnění. 26. října 1526 se stal českým králem manžel Ludvíkovy sestry Anny Jagellonské Ferdinand I. Habsburský. Toto datum je v českých dějinách významným mezníkem. Významným a truchlivým současně. Germánští Habsburkové budou slovanským Čechům vládnout příštích téměř 400 let.
Luboš Hora-Kladno