Koronavirová pandemie řádí už celý rok. Mnoho mých známých už koronavir prodělalo. Někteří z nich mu dokonce podlehli. Já sám se koronaviru zatím úspěšně vyhýbám, třebaže se denně pohybuji mezi lidmi. Snažím se však někdy až vyloženě úzkostlivě dodržovat všechna bezpečnostní opatření. Bez roušky, respektive respirátoru se pohybuji jen, když jsem sám ve vlastním bytě. Jinak tyto ochranné prostředky nosím úplně všude, třeba i v případě, kdy jdu jen vynést odpadkový koš do kontejneru. Už jsem si na ochranu úst a nosu zvykl a vůbec mi nevadí takto třeba běhat, nebo jezdit na kole. Téměř denně sice vymetám snad všechny kladenské supermarkety a nakupuji potraviny, které jsou zrovna v akci. Vždy však používám dezinfekci a to jak při vstupu do obchodu, tak při odchodu z něj.
Sám z koronaviru příliš strach nemám. Musím mít dokonalou imunitu, protože klasickým nachlazením jsem nemarodil snad patnáct let. Nepamatuji se, že bych měl někdy v životě chřipku, nebo angínu. Až do poloviny března jsem však měl strach, že kdybych se koronavirem nakazil, mohl bych nakazit i svou matku. A to by byl velký problém, protože je jí letos už třiaosmdesát let.
Z těchto důvodů jsem ji hned jak byla možnost nechal zaregistrovat na očkování. Stalo se tak už někdy začátkem ledna. Očkování však postupuje jen pomalu.
Mamka byla na první očkovací dávce až koncem února a v polovině března absolvovala druhou dávku. Od té doby jsem v klidu. Budu sice nadále dodržovat všechna opatření, ale na pohybu mezi lidmi se už nijak omezovat nemíním. Samozřejmě, že se mohu nakazit já, ale mamku už nakazit snad nemohu, když má očkování za sebou.
Luboš Hora-Kladno