Josef Vimmer
Josef Vimmer sice nezískal titul mistra republiky v ledním hokeji jako hráč, protože v roce 1959 kdy kladenští hokejisté získali mistrovský titul poprvé, byl s oběma spoluhráči z tehdejšího nejproduktivnějšího útoku celé československé ligy Vimmer-Karas-Lidický právě na vojně v jihlavské Dukle. Vše si však vynahradil jako trenér kladenského áčka v roce 1980, kdy se kladenští hokejisté pod vedením trenérů Vimmera a Pospíšila stali mistry republiky naposled.
Navíc mezi kladenskými hokejisty drží doposud jeden primát. Když se započítají pouze ligové zápasy je nejlepším kladenským střelcem všech dob legendární Milan Nový. Když se k těm ligovým přičtou i všechny přátelské zápasy pak více branek než Nový má právě Josef Vimmer.
Kromě toho je s Kladnem i dvojnásobným mistrem Československa ve fotbale, žel ,,jen“ na dorostenecké úrovni.
S Josefem Vimmerem jsem dělal rozhovor u příležitosti jeho narozenin dvakrát. Pamatuji si že má narozeniny na začátku jara a proto záleží na momentálním počasí, kde ho vyhledat. Když je pěkně a teplo je třeba se za ním vydat na chatu do chatové osady ,,Dědkův mlýn“, kde pobývá s manželkou od jara do podzimu. Když je zatím ošklivo a zima pak ho lze zastihnout ještě v kladenském bytě.
Při našem prvním rozhovoru jsem se musel vydat na kole do chatové osady. Samozřejmě jsem nevěděl, kde přesně svou chatu má. Přitom osada na Dědkově mlýně je poměrně rozsáhlá. Musel jsem zpovídat místní chataře a ptát se na přesné místo Vimmerovy chaty. Podařilo se mi to až na několikátý pokus.
Josefa Vimmera jsem tenkrát vůbec neznal. Dnes už vím, že se jedná o skutečně inteligentního a navíc velmi vstřícného člověka. Mnohem dřív než Vimmera hokejistu, jsem znal jeho syna Tomáše Vimmera-předního lékaře -specialistu ortopeda. Ten je asi o dva nebo maximálně tři roky starší než já a společně jsme chodili nejen na výběrovou základku, ale později i na gympl.
Tomáš se hokeji myslím ani nikdy nevěnoval, ale jako lékař to dotáhl na skutečně vyhlášeného a prvotřídního ortopeda. Kdysi před více než pětadvaceti lety jsem byl u něj po čtyřnásobné zlomenině kotníku, následném sundání sádry a rehabilitaci jednou na kontrole.
Jeho otec Josef se zase proslavil ve sportu a kdysi v mládí se musel rozhodovat mezi hokejem a fotbalem. I o tom jsme si tenkrát, již si přesně nepamatuji zda to bylo při příležitosti jeho sedmdesátých nebo pětasedmdesátých narozenin povídali.
Podruhé jsem ho navštívil v jeho kladenském bytě na jaře 2019.To měl v nejbližší době slavit osmdesátiny. Vůbec se nezměnil. Stále maximálně vstřícný i vysoce inteligentní člověk.
Ještě si pamatoval na mou návštěvu před lety na jeho chatě. A znovu jme si povídali. O hokeji i o fotbale. Shodou okolností ho k jednomu titulu dorosteneckého mistra republiky ve fotbale přivedl jako trenér můj učitel tělocviku ze základky bývalý výtečný kladenský fotbalista Vojtěch Rašplička.
I o něm jsme si povídali.
Při mé druhé návštěvě projevil Josef Vimmer svou mimořádnou vstřícnost tím nejlepším způsobem. Když přišla řeč na jeho syna ortopeda Tomáše a já se svěřil, že moje matka je právě krátce po reoperaci kolene, Josef Vimmer mi okamžitě sám nabídl, že u syna ortopeda okamžitě zařídí aby matka přešla pod jeho ambulantní péči. Mamka ale nechtěla měnit lékaře, který ji operoval a proto k tomu nakonec nedošlo. Jako vyjádření vděčnosti za mé blahopřání k životnímu jubileu jsem si pak stejně jako poprvé z chaty na ,,Dědkově mlýně“odnášel od Josefa Vimmera lahev vína.
Luboš Hora-Kladno