Proč je z nich Alois Jirásek nejpopulárnější?
Když jsem v lednu letošního roku dokončil i odevzdal svou druhou, ryze dobrovolnou závěrečnou práci pro Slánskou akademii volného času na téma Alois Jirásek, pokusil jsem se mezi kolegy a kamarády ve spolku Dobré místo říci aspoň něco o tomto autorovi historické prózy i dramatu.
Po pravdě řečeno moc se mi to nepodařilo. O Jiráska dnes příliš zájem není. Přitom mám ještě mlhavě v paměti dobu v první polovině sedmdesátých let minulého století, kdy se v televizi poprvé vysílal jako třináctidílný seriál Jiráskův román ..F. L. Věk.“ Bylo to nedlouho poté, co naši republiku v srpnu roku 1968 obsadila vojska Varšavské smlouvy. Tehdy bylo mezi lidmi podstatně více vlasteneckého cítění a proto v té době tím televizním seriálem na motivy Jiráskova románu náš národ doslova žil. Tehdy se i další romány Aloise Jiráska četly mnohem více než dnes. Pamatuji se, že už na základní škole jsme měli jako povinnou četbu hned tři kratší Jiráskovy práce od ,,Starých pověstí českých“, přes rozsáhlejší povídku ,,Z Čech až na konec světa“ až po ,,Filozofskou historii“.
Když jsem pak v lednu psal svou závěrečnou práci o Jiráskovi, vyloženě jsem si psaní užíval, protože řadu Jiráskových knih jsem četl a některé viděl i ve filmovém zpracování.
Ne nemíním ve svém článku podrobně Jiráska rozebírat, jako jsem to udělal v té mé závěrečné práci pro akademii. Pokusím se o něco jiného. Chtěl bych srovnat prozaické dílo Aloise Jiráska
s díly jeho tehdejších současníků, kteří se též na konci devatenáctého a s výjimkou V.B. Třebízského i na začátku dvacátého století věnovali historické próze, pro kterou čerpali náměty pouze z české historie. Vedle Jiráska to byli ještě už zmíněný Václav Beneš Třebízský
/1849-1884/ a Zikmund Winter/1846-1912/. Největší popularity z těchto tří autorů dosáhl Alois Jirásek /1851-1930/. Proč ale právě on? Rodák z mého rodného kladensko-slánského regionu Třebízský měl oproti Jiráskovi hned dva handicapy. Jednak vysokoškolsky nevystudoval historii jako Jirásek i Winter, ale teologii a jeho prvořadým zaměstnáním byla práce kněze a kaplana a především zemřel ve velmi mladém věku pouhých pětatřiceti let. Přes nedlouhý život je kupodivu i Třebízského dílo poměrně dost rozsáhlé. Mám ho doma kompletní a čítá téměř dvacet svazků knih. Třebízský se ale věnoval především kratším historickým povídkám, /Stejně jako Jirásek čerpal hlavně z doby husitské a pobělohorské./ Tyto povídky pak uspořádal do několika svazků se stejnými názvy/podle období, které zobrazovaly/ jako ,,V záři kalicha“, ,,V červáncích kalicha“, nebo ,,Pobělohorské elegie“. I on se sice pokusil o napsání rozsáhlejších prací, které už se historickému románu blížily jako například ,,Bludné duše“, nebo ,,Královna Dagmar“, ale zdaleka se nemohly rovnat velmi rozsáhlým dílům Jiráska typu pětisvazkového ,,F.L. Věka“, čtyřsvazkové románové kroniky ,,U nás“, nebo třísvazkových románů z doby kolem husitské revoluce s názvy ,,Mezi proudy“, nebo ,,Bratrstvo“.
Druhý Jiráskův současník Zikmund Winter sice také historii vysokoškolsky vystudoval a stejně jako Jirásek působil po studiích jako středoškolský profesor historie/v Pardubicích a především
v Rakovníku/, ale skutečně vyzrálé práce začal psát až od přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Jeho literární prvotiny z osmdesátých let-povídky především z historie Rakovníka typu ,,Nezbedný bakalář“ ještě vyšší uměleckou hodnotu postrádají. Pozdější povídky z přelomu století jako například ,,Rozina sebranec“ , nebo ,,Peklo“ už jsou lepší a propracovanější, ale jedná se opět jen o povídky. Svůj jediný román s názvem ,,Mistr Kampanus“ napsal Winter až krátce před svou smrtí. Jedná se sice o román poměrně rozsáhlý, ale jeho hlavního hrdinu-skutečnou historickou postavu někdejšího rektora pražské University Kampana Vodňanského si nezvolil Winter zrovna šťastně.
Jeho Kampanus je plný vnitřních rozporů, váhající, a svým způsobem i pasivní. Důkazem toho je že Mistr Kampanus po marném úsilí zachránit Universitu po bělohorské porážce před tlakem Jezuitů, končí dobrovolně svůj život. Takový hrdina těžko může konkurovat hrdinům Jiráskových románů typu F.L. Věka, bratrského hejtmana Talafúse, nebo dokonce Janů-Husa, Žižky i Roháče z Dubé, kteří jsou vždy a za všech okolností ve své víře i přesvědčení pevní a nezlomitelní.
Luboš Hora-Kladno