Málokterá obec/i když Zlonice mají statut městyse/ se může pochlubit tolika turistickými zajímavostmi jako Zlonice. Začněme tou nejstarší. Již ve středověku stával ve Zlonicích objekt, který je někdy označován dokonce jako hrad, jindy jako tvrz. Jeho název je Štáf . Nejstarší zmínky o něm pocházejí z roku 1352. Šlechtický rod Valkounů z Adlaru ho přestavěl na začátku sedmnáctého století na renesanční zámek.
Ten však roku 1758 vyhořel a po požáru byl adaptován na byty a kanceláře. Nachází se na zlonickém náměstí a stále jsou na něm patrné některé renesanční prvky. Jeho trojkřídlou dispozici a jeho střechu dříve architektonicky zhodnocovala řada štítů.
Ve zdivu přízemí nádvorního průčelí jsou dodnes patrné zbytky renesančních arkád, včetně portálu se znakem Valkounů z Adlaru. V interiéru Štáfu je několik původních renesančních kleneb.
V osmnáctém století kdy Zlonice patřily rodu Kinských ze Vchynic přibyla ke Štáfu další významná historicko-architektonická památka. Je jí monumentální kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven na místě středověkého kostela ve stylu vrcholného baroka a dnes je dominantou celých Zlonic. Na stavbě se podíleli významní barokní architekti F.M. Kaňka a F.Hubner. Kostel stojí na křížovém půdorysu s dvojicí věží po stranách presbytáře.
Významnou památkou Zlonic je i zrekonstruovaná fara, která byla původně postavena podle návrhu jednoho z nejpřednějších barokních stavitelů u nás Kiliána Ignáce Dientzenhofera zhruba v polovině 18. století. V přízemí děkanství se nachází sala terrena a také kaple svatého Jana Evangelisty, kterou navíc zhodnocuje nástěnná malba s vyobrazením svaté Trojice a figurami církevních otců. Dominantní místností patra je hlavní sál, který původně sloužil slavnostním příležitostem.
Hlavní zahradní průčelí je devítiosé se středním rizalitem, který završuje štít ve tvaru oslího hřbetu.
Patrně nejnavštěvovanější turistickou atrakcí Zlonic je místní Památník Antonína Dvořáka. Ten vznikl v roce 1954 a jeho vybavení bylo získáno z depozitářů jiných památníkových objektů, od Českého hudebního fondu i od soukromých dárců.
Jeden z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů se sice ve Zlonicích nenarodil/jeho rodištěm je nepříliš vzdálená Nelahozeves/, ale nastartoval zde svou mimořádně úspěšnou hudební kariéru, především díky tehdejšímu skvělému varhaníkovi Antonínu Liehmannovi, který rozpoznal Dvořákův mimořádný hudební talent. /A. Dvořák se do Zlonic původně přišel učit řezníkem ke svému strýci./
Současné památky z osobního majetku skladatele poskytl jeho syn Otakar Dvořák a jsou soustředěny v tzv. Dvořákově síni. Mezi ně patří například Mistrovo úmrtní lože, taktovka, učebnice pro kapelníky z roku 1739, šperkovnice nebo kuřácká souprava.
V hlavním sále jsou umístěny doklady o bohaté hudební tradici Zlonic i část regionální historie. V roce 1984 byla zpřístupněna vedlejší církevní budova tzv.varhaníkovna a v ní zrekonstruováno obydlí Antonína Liehmanna -nejvýznamnějšího Dvořákova učitele. O vybavení Liehmannova bytu se zasloužili především zloničtí občané . V přístavbě varhaníkovny, bývalé učebně se od roku 1994 nachází pamětní síň zlonického rodáka Eduarda Ingriše-též hudebního skladatele ale také cestovatele, který však od roku 1947 až do své smrti žil v USA. Jeho píseň ,,Teskně hučí Niagara se dodnes zpívá u táborových ohňů.
Poslední turistickou atrakcí Zlonic je místní železniční muzeum, jehož počátky sahají do roku 1997 , kdy byla ve Zlonicích uspořádána výstava 115 let podřipských lokálek. Ta se setkala s velkým zájmem návštěvníků a díky tomu brzy vzniklo místní železniční muzeum, které se nachází především v přidružené obci Lisovice. Muzeum je zaměřené především na úzkorozchodné železnice, které využívaly především cihelny a cukrovary. V muzeu je proto významným exponátem takzvaná předváděcí dráha, která úzkorozchodné železnice simuluje, je provozuschopná a návštěvníci se po ní mohou svézt.
Do sbírek muzea patří i několik cukrovarských lokomotiv a vagonů především z první poloviny dvacátého století.
Luboš Hora-Kladno