,,Na kopečku v Africe, stojí stará věznice…“
aneb ,,Strašný lesů pán“ Václav Babinský
Ti starší z nás si jistě ještě pamatují oblíbenou písničku, začínající slovy ,,Na kopečku v Af rice stojí stará věznice….“ Má pojednávat o notoricky známém loupežníkovi z první poloviny devatenáctého století Václavu Babinském, kterého lidová tvořivost katapultovala až do Afriky,kde ovšem nikdy nebyl. Jemu k četným zločinům stačila ,,pouhá domovina-čili tehdejší Rakousko,/ jehož součástí byly i české země./ a když už mu tu byla horká půda, přesunul se na čas do sousedního Polska.
Babinský mezi svými kumpány vynikal mentálně i fyzicky, když měřil bezmála dva metry.
Podle lidové tvořivosti prý ,,bohatým bral a chudým dával“ což je ovšem nesmysl. Václav Babinský myslel vždy především na sebe, maximálně na své kumpány. Tedy žádný český Jánošík, ale jen práskaný lupič a možná i vrah.
Narodil se roku 1796 na litoměřickém předměstí v Pokraticích. V dětství se snad i dobře učil, hodně četl a měl vypsaný rukopis. Díky tomu byl přijat na litoměřické gymnázium , které ovšem nedokončil.
Místo toho v roce 1815 narukoval do vojska, když ovšem tehdejší vojenská služba trvala v lepším případě deset, v tom horším dokonce čtrnáct let.
S tím se ovšem Babinský nemíní smířit a proto simuluje dušení chorobu. A vyplatí se.
V roce 1824 vymění vojenský stejnokroj za léčbu v pražské Invalidovně na Karlíně.
Nakonec ho jako duševně nemocného propustí a může se vrátit domů. O nádenické práci však nechce ani slyšet a proto si brzy osvojuje loupežnické řemeslo. Od pobytu v Invalidovně má před sebou celých deset let loupeží a zřejmě i mordů, než se ho konečně podaří zadržet.
Podezřelý je sice mnohokrát, dokonce i policií zatčený ale vždy ze spárů spravedlnosti vyklouzne s fikaností jemu tolik vlastní.
Jeho jméno je poprvé spojováno s loupeží až v roce 1830. To s několika kumpány přepadne na Šluknovsku výměnek starého mlynáře. Stařec jim předá úspory a vzápětí v záchvatu mrtice dodýchá. Policie sice dva kumpány lapí a ti Babinského ,,prásknou“. Jenže po tom jako by se slehla zem. Změní si příjmení na Malý a páchá další zločiny. A zrovna se nefláká. Další loupež spáchá s jinými kumpány ještě téhož roku. Bandité se po úspěšné loupeži ale pohádají o ,,kořist“ a kvůli tomu jednoho z kompliců ubijí holemi. V lochu nakonec skončí všichni, kromě jednoho-Babinského.
A ten má začátkem třicátých let na svědomí opět s novými kumpány další zločiny. Loupežná vražda manželů Stránských, loupež u převozníka Krejzy, loupežná vražda Jana Blumberga následují krátce po sobě. A zločiny mají stále stejný scénář. Většina kumpánů je chycena a odsouzena,jen Babinský stále uniká.
Když mu začne hořet půda pod nohama, přesídlí do Polska. Tam seká latinu.
Pod falešnými jmény pracuje jako řezník a obchodník s dobytkem a u Lodže provozuje hostinec. Polská policie ale spolupracuje s tou v české části Rakouska a díky tomu je Babinský obviněn z loupeží a je na něho uvalena vazba. V roce 1835 putuje postrkem do Čech. Soud s ním se ale konná až šest let poté. Žalobce ho obviní z celkem dvanácti zločinů,ale prokáže mu jen polovinu z nich..
Přesto ho tehdejší kriminální soud v Praze odsoudí na dlouhých dvacet let těžkého žaláře.
Čeká ho brněnský Špilberk-tehdy nejtvvrdší žalář monarchie.
Verše z již zmíněné odrhovačky: ,,Běž má milá běž domů,já mám zítra popravu…“tedy klamou. Babinský k trestu smrti odsouzen nebyl.
Obávaný zločinec se zprvu pokouší o útěk. Marně. Pak náhle obrátí a dá se na pokání. Nosí růženec a při mších ve vězenské kapli dokonce předčítá modlitby.
Trest si odsedí celý. Po propuštění nastoupí jako zahradník v klášteře milosrdných sester v pražských Řepích. Když mu pobertové otočí úrodu, stěžuje si na špatný svět.
Když zjstí, že se o něm zpívají písně i píší romány, chodí v černé čamaře na pivo a s radostí se nechává poznat. Zemře jako vážený muž.
Luboš Hora-Kladno