V oblasti středních Čech mezi městy Kladnem a Slaným se nacházejí v těsném sousedství dvě nevelké, ale z archeologického hlediska mimořádně významné obce Želenice a Knovíz.
Želenice jsou v historických pramenech sice poprvé uváděny až v první polovině 13. století, ale lidé v jejich katastru sídlili o celá tisíciletí dříve. Nejstarší archeologické nálezy z katastrálního území současných Želenic pocházejí již z mladší doby kamenné., později i z doby bronzové a z období ranného středověku.
Ze všech archeologických nálezů nalezených ve zdejším katastru zaujímá nejpřednější místo světoznámá bronzová ,,želenická spona“, která je předmětem různých úvah i odborných historických studií.
Byla objevena při stavbě silnice dne 4. května 1843, kdy dělníci pracující na stavbě náhodně objevili prastarý hrob se dvěma kostrami a několika starými bronzovými i železnými předměty. Mezi nimi vynikala bronzová spona.Tu si nejprve přivlastnil vedoucí stavby silnice jistý inženýr Josef Pechl, shodou okolností též odborník na staré nálezy i jejich sběratel. Později však byla jeho sbírka i se sponou prodána do pražského Národního muzea, kde se nachází doposud.
Krátce po objevení ,,Želenické spony“ se její obrázek zhotovený Josefem Hellichem dostal na první stránku ,,Archeologických listů“/našeho nejstaršího archeologického časopisu vydávaného Národním muzeem/. ,,Želenická spona“ zakrátko zaujala celý archeologický svět a zároveň také naše přední umělce. Ve druhé polovině 19.století využili motivu spony v některých svých kresbách naši nejznámější malíři jako Josef Mánes a především Mikoláš Aleš, který touto sponou zdobil své staročeské a alegorické postavy.
Současná obec Želenice stojí trochu bokem hlavního silničního spojení mezi městy Kladnem a Slaným a navíc patří v celém Kladensko-slánském regionu k nejmenším. Trvale zde žije jen něco přes sto padesát obyvatel. O to významnější je však její historie. Velmi starý je například želenický kostel, dle letopočtu na jeho zdi
- Kostel samozřejmě během věků prodělal četné stavební úpravy . Kolem kostela se nachází nevelký hřbitov ,jehož součástí je dřevěná zvonice. Ta je vybavena dvěma zvony o váze 0,8 a 1, 9 tuny. Na menší zvon se přitom stále zvoní..
V údolí pod Želenicemi leží sousední obec Knovíz, která má přes pět set obyvatel. V katastru dnešní obce se v dávné minulosti prolínaly různé starověké kultury , které zde zanechaly své stopy. Lidé zde rovněž sídlili již v mladší době kamenné. Pro obec je z archeologického hlediska nejvýznamnější mohylová kultura mladší doby bronzové.
Právě zde se totiž vyvinula kultura , která dostala své jméno podle obce jako ,,kultura knovízská“.
Na konci 19.století byla v katastru dnešní obce odhalena více než stovka sídlištních jam okrouhlého až oválného tvaru. Archeologové zde objevili jemně zpracované nádobky, které byly na povrchu tuhované a leštěné. Jednalo se především o misky a šálky, ale také o dvou uché amfory. Dokladem této historické kultury se však staly i zvířecí kosti, drtidla na obilí., spálené zrní , škvára z keramických pecí, mazanice ze stěn někdejších chalup, ale též například ozdoby šatu i těla., jako jantarové korálky , náramky i náhrdelníky. Byly nalezeny i samotné lidské pozůstatky-kostry pohřbené v žárových hrobech.
Novodobé dějiny Knovíze jsou již spojeny především s prudkým rozvojem hornictví a hutnictví i průmyslové výroby v nedalekém Kladně., ke které začalo docházet ve druhé polovině 19. století.
K architektonickým památkám Knovíze paří jednolodní původně gotický kostel Všech svatých ze 14. století, který ale později prošel četnými přestavbami.
Knoviz je mmj.i rodištěm Aloise Pravoslava Trojana /1815-1893/ revolucionáře roku 1848 i přítele K.H.Máchy.
Luboš Hora-Kladno