Vždy jsem byl velkým fanouškem kladenského ledního hokeje. Jako chlapec školou povinný jsem nevynechal snad jediný domácí zápas kladenských hokejistů jako divák. Však bylo tenkrát v sedmdesátých letech minulého století na co se dívat. Hokejový tým Poldi SONP Kladno/předchůdce dnešních kladenských Rytířů/ se v letech 1975-1980 stal hned pětkrát mistrem někdejšího Československa a v roce 1979 zvítězil i v nejprestižnější celo-evropské hokejové soutěži – Poháru mistrů evropských zemí. A ani u jednoho z těchto ohromných úspěchů nechyběl jeden muž-jistý Jaroslav Vinš, tehdy vždy stabilní obránce a velká opora kladenského týmu.
Mnohem později, už jako dospělý muž po čtyřicítce věku jsem s většinou bývalých mistrů republiky dělal novinové rozhovory, které pak vycházely v Kladenském deníku i dnes už neexistujícím Kladenském expresu. S některými z nich jsem dělal rozhovory i opakovaně, obvykle při příležitosti jejich životních jubileí. A nebyli to ani tak legendární českoslovenští reprezentanti a vícenásobní mistři světa jako například Milan Nový, Eduard Novák, nebo Františkové Pospíšil a Kaberle, jako jistý muž menší postavy se jménem Jaroslav Vinš, na kterého dnes s odstupem času vzpomínám nejraději.
Jaroslav Vinš je dodnes držitelem celé řady kladenských rekordů. Za Kladno odehrál nejvíce hokejových zápasů-jako jediný ze všech v celé historii oddílu překročil co do počtu odehraných utkání tisícovku/přesně 1 099/, získal nejvíce titulů mistra republiky-celkem sedm/kromě pěti kladenských ještě další dva na vojně v Jihlavě/, za Kladno odehrál nejvíce sezon-plných 19/ v letech 1966-68 a 1971-1986/, z kladenských odchovanců odehrál i nejvyšší počet zápasů v nejvyšší hokejové soutěži/celkem 671/.
A ještě jeden trochu kuriozní rekord Jaroslav Vinš drží. Ze všech hráčů, kteří se jeho rekordům blížili byl jasně nejmenší postavou./jeho údajná výška – 168centimetrů/.
Přes všechny zmíněné rekordy se tento menší muž nikdy neobjevil v A-týmu československé reprezentace. Jediný důvod? Vinš byl MALÝ a na hokejového obránce obzvlášť. Přitom nikdy nic nezkazil. Nikdo nemohl říct: ,,Kdybys tenkrát….!“ Tenkrát nebylo nikdy. A i když mu to šlo sebevíc, nikdy nedostal v reprezentaci příležitost. Důvod? Vinš byl prostě MALÝ.
S Jardou Vinšem jsem dělal rozhovor pro noviny dvakrát. V obou případech to bylo v jeho občerstvovacím bistru na kladenském atletickém stadionu, známém pod názvem Sletiště. Tenkrát byl ještě jeho soukromým majitelem, později předal tuto živnost synovi.
Sedli jsme si v obou případech dokonale. Asi proto, že i já jsem malý. Mám snad jen o tři či čtyři centimetry více než Jarda. Pamatuji si dodnes jeho výrok, který mi tehdy řekl: ,,Nenarostli jsme, co s tím naděláme….“ Ten výrok je dodnes jakýmsi mým mottem, když má někdo narážku na mou ne zrovna vysokou postavu. Nedokázal jsem ve sportu ani setinu toho co Jaroslav Vinš, i když jsem se občas snažil sebevíc. A jedno vím jistě. Nemohu se vymlouvat na malou postavu. Jaroslav Vinš ji má také, dokonce ještě o pár čísel menší a přitom je v řadě sportovních faktů rekordmanem….
Luboš Hora-Kladno