,,Dalekáť cesta má, marné volání.“
Těchto pár výše uvedených slov jako-by vystihovalo celý nedlouhý život jednoho z našich největších básníků všech dob-Karla Hynka Máchu¨. Však jsou také vyryta na pomníku jeho vyšehradského hrobu. Ač byl Mácha velmi talentovaným i schopným básníkem i prozaikem, ač dokončil vysokoškolská studia, když vystudoval práva, ač byl člověkem pohledným a dobře urostlým, nikdy nenalezl v osobním životě štěstí a osobní spokojenost. On ho ani nalézt nemohl, protože on hledal svůj vysněný ideál a ten byl v praktickém životě nedosažitelný.
Zemřel velmi mladý, v pouhých šestadvaceti letech, přesto zanechal po sobě dílo, které bude navždy patřit ke skutečným skvostům české literatury.
Jaký ale byl jako člověk a hlavně jak vypadal, jaký byl jeho zjev?
Jeho přítel, též literát Karel Sabina píše: ,,Byl on muž ještě mladý , rázného štíhlého vzrůstu, vysokého čela, temnomodrých očí, tmavých vlasů, tváří duševně výrazných.“
Máchův bratr Michal Mácha zase udává: ,,Vlasy nosil vpředu pod sebe sčesané a kroucené, kaštanové barvy, modré oči, víc podlouhlé než kulaté tváře a při úsměvu pravou stranu úst prodloužil, vousy nosil neholený.“ Jiní současníci, kteří Máchu osobně znali ještě připomínají menší jizvu pod pravým okem-pozůstatek úrazu z mládí.
Naprosto přesný a spolehlivý Máchův portrét však neexistuje.
Teprve dvacet let po Máchově smrti začali jeho obdivovatelé portrét hledat. Básníkův bratr upozornil na oltářní obraz z kaple svatého Jana na hradě Valdštejně poblíž Turnova, namalovaný Janem Ignácem Maškem, pro který údajně Mácha stál modelem.
V roce 1860 vyšla Máchova litografická podobizna, zhotovená v kamenotiskárně Františka Šíra, která je však patrně básníkově skutečné podobě dost vzdálena.
Asi nejvýznamnější památkou na Máchův skutečný zjev je jeho vlastní autoportrét, který byl nalezen v jeho vlastní písemné i malířské pozůstalosti/Mácha kromě psaní poezie i prózy též hodně i dobře maloval a kreslil/, konkrétně v sešitku s názvem ,,Poznamenání“.
Podle antropologa Jiřího Malého tento autoportrét skutečně odpovídá výsledkům zkoumání Máchových kosterních pozůstatků.
Asi nejznámějším Máchovým/byt jen domnělým/ portrétem je ten od známého malíře Maxe Švabinského, na kterém je básník zobrazen ve vysokém klobouku.
Mácha i jeho obdivovatelé mají smůlu v tom, že teprve necelé tři roky po básníkově smrti byl zveřejněn technický princip daguerrotypie, přímého předchůdce fotografie, díky níž se zachovaly portréty Máchových současníků, kteří se dožili vyššího věku.
Máchova skutečná podoba tak zůstala navždy tajemstvím. To však k autorovi i jeho dílu dnes tak nějak neodlučitelně patří.
Luboš Hora-Kladno