Velkomoravská říše 2. část

Kníže Rostislav a příchod Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu

Knížete Rostislava dosadil na velkomoravský knížecí stolec franský král Ludvík Němec v důvěře, že bude nový kníže pokračovat v politické linii svého předchůdce a především, že bude ve všem poslušný Francké říši.  Ve svém očekávání se však francký král zklamal.

Rostislav se naopak projevil jako schopný panovník, statečný válečník i obratný politik.

Jeho zásluhou dosáhla Morava plné svrchovanosti. Rostislav uměl maximálně využít vnitřních problémů ve východofrancké říši a nebál se vojenských střetnutí s mocným sousedem na západě.  Jeho vláda v letech 846-870 je vyplněna boji, vesměs vítěznými.

Právě za vlády  Rostislava vznikly francké zprávy o ,,nevýslovné pevnosti“ a knížecím sídle /Velehradu?/, u jehož bran se rozbil nejeden z franckých útoků.

Rostislav se dokázal vzepřít Francké říši jako voják i politik. Vyhnal ze země bavorské a francké duchovenstvo, jejichž kázání slova Božího v latině Moravané stejně nerozuměli.

V otázkách křesťanské víry se obrátil jinam, konkrétně na východ na Východořímskou/Byzantskou/ říši. Správně pochopil, že součástí politiky a nezávislosti musí být i snaha o církevní osamostatnění země.  A byl to právě Rostislav, kdo se v otázce křesťanské víry obrátil do Byzance. Na jeho žádost přišli na Velkou Moravu východořímští věrozvěstové Cyril a Metoděj. Stalo se tak patrně nikoli v roce 863/jak se dodnes udává a 5.července se slaví i státní svátek/ ale až o rok později v roce 864.

A tak tohoto roku přicházejí slavní věrozvěstové na Moravu a šíří zde křesťanskou víru. A šíří ji nenásilně a hlavně srozumitelným jazykem takzvanou staroslověnštinou a nikoli latinsky, jak to dělali franští duchovní. A moravské obyvatelstvo proto Cyrila s Metodějem nejen poslouchá a rozumí jim, ale jejich nenásilnému šíření nové víry z větší části i věří.

A Cyril s Metodějem přinášejí na Moravu nejen novou víru, ale i nové písmo, vytvořené Cyrilem speciálně pro moravské obyvatele. To písmo se nazývá hlaholice.

Dodnes můžeme být především díky Cyrilovi hrdi na to, že náš slovanský národ měl vlastní písmo i knihy dřív než většina ostatních evropských národů. Srdce kontinentu ve střední Evropě se zásluhou byzantských věrozvěstů stalo kolébkou slovanského písemnictví. Zatímco převážná část Evropy se ještě po celá staletí vyžívala v latině, na Velké Moravě už vznikala literatura psaná jazykem téměř totožným s tehdejší mateřštinou našich předků. Z ryze církevního hlediska přinesli Cyril s Metodějem na Moravu ještě něco. Byly to ostatky prvního světce, které se dostaly na naše území. Tím světcem byl svatý Kliment, někdejší papež a velký protivník někdejšího římského císaře Trajána.

Z rozkazu císařského soka byl  Kliment zavražděn ve vyhnanství na Krymu, konkrétně byl přivázán ke kotvě a ta byla ponořena do moře, což byla jistě mučednická smrt a proto mohl být Kliment prohlášen světcem. Cyril s Metodějem údajně světcovy ostatky na Krymu nalezli a přes Byzanc je dopravili na Moravu. Svatý Kliment byl potom až do doby svatého Václava našim nejuctívanějším světcem a nejstarší moravské i české kostely jsou mu zasvěceny. /Nejstarší český kostel na Levém Hradci založený českým knížetem Bořivojem I. nese právě jméno svatého Klimenta dodnes/.

Zakladatelé staroslověnského písemnictví a bohoslužby pobyli na Moravě tři roky. Podařilo se jim nenásilným způsobem obrátit řadu pohansky smýšlejících Moravanů na křesťanskou víru. Mezi východním byzantským/střediskem Konstantinopolí a západním

sídlem papeže Římem panovaly v otázce víry ostré spory. Proto v roce 867 oba bratři dorazili do Říma a úspěšně zde dokázali obhájit hlásání víry ve slovanském a nikoli pouze latinském jazyce. Cyril se však v Římě roznemohl a brzy nato zemřel, zatímco Metodějovi se ještě podařilo vrátit na Moravu, kde si dokázal vychovat své moravské nástupce.

Při Metodějově návratu už ale vládl třetí velkomoravský kníže Svatopluk, synovec Rostislava, který svého strýce zradil a vydal do Francké říše. Tam pak násilím oslepený a k doživotnímu vězení odsouzený Rostislav zemřel.

 

Luboš Hora-Kladno

 

 

Napsat komentář