Velikonoce jsou na rozdíl od Vánoc, co se týče jednotlivých dní svátkem pohyblivým. První velikonoční svátek-neděle se slaví během prvního úplňku po prvním jarním dni /první jarní den je 21. březen/. V krajním případě se tedy mohou slavit velikonoční svátky na samém konci března. Letos se naopak slaví v jednom
z nejpozdnějších termínů – velikonoční neděle/ Boží hod velikonoční/ spadá až na 20. dubna.
Co vlastně mají velikonoční svátky představovat? Jde o svátek křesťansko-náboženský. Zatímco Vánoce připomínají věřícím narození Ježíše Krista, Velikonoce jsou připomínkou jeho smrti ukřižováním a současně i jeho zmrtvýchvstání a vstoupení na nebesa.
Stejně jako Vánocům předchází advent, tak i Velikonocům předchází postní období, které trvá 40 dní a má celkem 6 nedělí. Toto období však začíná již Popeleční středou a teprve po ní přichází oněch 6 nedělí,
z nichž každá má své latinské označení. My se však pokusíme o pojmenování v češtině: 1. neděle se nazývá Černá /též pučálková, případně i liščí/, 2. neděle má název Prašná, 3. neděle se ve volném překladu nazývá Kýchavá, 4. neděle je Družebná, 5. neděle pak Smrtelná/Smrtná/ a poslední 6. neděle nese označení Květná /Je spojená především se svěcením kočiček, větviček lísky, vrby, jívy I dalších stromů/.
Teprve po tomto postním období nastávají samotné velikonoční svátky. Hovoříme v případě velikonoc o takzvaném ,,Pašijovém týdnu“, který je spojen s utrpením Ježíše Krista.
Pašijový týden, začíná Škaredou středou, kdy Jidáš zradil Ježíše. /lidé by měly vymetat všechny komíny a nikdo by se neměl škaredit//, následuje Zelený čtvrtek/den odpuštění/, kdy Kristus pojedl poslední večeři /lidé by měli jíst co nejvíce zelené stravy/. Významný je další den Velký pátek, kdy Ježíš Kristus zemřel
na kříži./ tohoto dne se prý nakrátko otevírají skály a tak odkrývají poklady v nich ukryté/. Dalším dnem je Bílá sobota/spojená se svěcením ohně , symbolu Kristova vzkříšení/ a pak už následují dva hlavní svátky velikonoční – neděle/Ježíš vstal z mrtvých/, která je též nazývána jako Boží hod velikonoční a pondělí velikonoční , které je neodmyslitelně spojeno s pomlázkou, vyšupáváním i malováním vajec.
Co však mají symbolizovat Velikonoce z křesťanského náboženství. Jde o symbol posledních dní, ukřižování i zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Již o poslední neděli před velikonocemi – takzvanou Květnou vjel Ježíš Kristus na oslu do Jeruzaléma. Během Zeleného čtvrtka se Ježíš zúčastnil poslední večeře, kdy s přáteli – apoštoly pojedli velikonočního beránka. Následně odešel Ježíš z města na Olivetskou horu do Getsemanské zahrady a tam se modlil, prože věděl jak strašné utrpení ho čeká. Zpět do města přivedla Ježíše ozbrojená stráž. Ježíš stanul nejpve před dvěma velekněžími a poté před samozným Pilátem. Při tomto soudu byl bičován i jinak mučen. Pilát/zástupce římského císaře/ ač neshledal na Ježíšovi žádnou vinu, pod nátlakem Ježíšových nepřátel ho nechal ukřižovat. Ještě před tímto aktem absolvoval Ježíš křížovou cestu s velkým a těžkým křížem na ramenou a při této cestě na vrchol hory Kalvarie několikrát při hrozné námaze upadl. Na hoře Kalvarii /Golgotě/ strhali vojáci s Ježíše šaty a přibili ho na kříž. Společně s ním ukřižovali ještě dva skutečné zločince, zatímco Ježíš Kristus byl zcela čistý a nevinný a naopak se obětoval za hříchy jiných. To se stalo v pátek přibližně o 12 hodině.
A proto o velikonocích si Ježíšovo ukřižování připonínáme tzv. Velým pátkem. Asi ve tři hodiny odpoledne umírající Ježíš zvolal : ,,Dokonáno jest. Otče, v ruce Tvé poroučím ducha svého.” Po těchto posledních slovech zemřel. Poté bylo povoleno jeho pohřbení v hrobě, který byl vytesán ve skále a zavalen velkým kamenem. Židé postavili ke hrobu stráž a zapečetili kámen. Třetího dne po ukřižování se za ranního úsvitu země zachvěla , duše Ježíše se spojila s tělem a on vyšel z hrobu živ. Hovoříme pak o Ježíšově zmrtvýchvstání. Anděl odvalil anděl kámen z Ježíšova hrobu a posadil se na něm. Střežící vojáci se polekali a utekli. Když ráno přišli zbožné ženy , nalezly hrob prázdný. Od anděla se dozvěděly , že Ježíš Kristus vstal
z mrtvých.
Luboš Hora-Kladno