Vánoční svátky jsou již minulostí. Ty poslední v celé řadě rodin možná vypadaly trochu jinak než v minulých letech. V každém případě byly poznamenány koronavirovou pandemií, která všechny sužovala po většinu loňského roku.
A pandemie stále trvá, dle některých názorů je nyní dokonce na svém vrcholu.
Díky pandemii a nařízeným protikoronavirovým opatřením patrně přibylo sociálně slabších lidí. Jak asi mohli trávit tito lidé poslední vánoce, když mnozí z nich byli zadluženi ještě před svátky? Na některé snad čeká v brzké době i exekuce.
Přesto i tyto lidi zachvátila tradiční předvánoční nákupní horečka a při krátkodobém rozvolnění vzali dočasně otevřené obchody útokem. Jejich tíživá finanční situace se patrně brzy ještě zhorší. Jistě, je to jejich věc, ale jen do určité míry. Předvánoční nekritické shromažďování lidí při nákupech během krátké doby silně navýšilo počet nakažených a už první povánoční den v neděli 27. prosince byl proto vyhlášen nejvyšší, tedy 5. stupen protikoronavirových opatření. Stály vánoce opravdu za to?
Mě samotného se to netýká. Nikde nemám ani korunu dluhu a přesto jsem svátky trávil tak, jak jsem si minimálně v posledních letech zvykl.
Mnozí psychiatři a psychologové mě označili za atypický případ pacienta. Dobře, beru to. Však i ty vánoce jsem trávil vyloženě atypicky. Bydlím ve svém malém bytě sám. Mám vlastně už jen starou matku, která sice se mnou nežije, ale naštěstí bydlí ve stejném paneláku jako já, jen o tři patra níže. Štědrý večer, spojený s nezbytnou večeří a vzájemným předáním drobných dárků jsem strávil u ní. To bylo ale vlastně jediné, čím jsem se nelišil od většiny ostatních lidí. Jinak byly pro mě vánoce normálními všedními dny. Žádné návštěvy u mě ani mamky během vánoc nebyly. Ani my jsme nikam nešli.
Příbuzenstvo máme poměrně početné, ale většinou všechny příbuzné v jižních Čechách. Někteří z nich u nás byli na jednodenní návštěvě ještě krátce před vánoci. O samotných svátcích jsme zůstali sami. Pro někoho by to byly možná trochu smutné vánoce. Já si nijak si nestěžuji, právě naopak mě to někdy i vyhovuje. A hlavně už jsem si na to dávno zvykl.
Také proto jsou v posledních letech vánoční svátky pro mě vlastně normálními všedními dny, snad kromě toho štědrého večera. Nepřejídal jsem se ani neholdoval alkoholu více než obvykle. Sledování snad donekonečna opakovaných pohádek v televizi mě vyloženě nebaví. Televizi jsem si snad během posledních svátků ani nepustil. Stejně se v ní dívám skoro jen na zprávy a na fotbalové přenosy. Během každého z těch tří dnů svátků jsem si byl normálně zaběhat. Snad trochu neobvyklé až atypické trávení vánoc. Pro někoho snad i smutné. Jisté výhody to ale má. Po svátcích jsem se vůbec nemusel děsit z toho, jakou finanční částku jsem za vánoce utratil a jak jsem na tom po nich finančně špatně. Ani jsem nemusel pracně shazovat nabraná kila váhy, jako dan za vánoční přejídání. Za svátky jsem nepřibral ani kilo navíc, třebaže bych si to narozdíl od většiny mých vrstevníků mohl klidně dovolit. A protože ani Silvestra v poslední době neslavím. Ani nečekám do půlnoci. Bouchání petard a dělobuchů je mi vyloženě protivné a raději ho zaspím. Je to jistě netypické a neobvyklé, ale zato do nového roku jsem vstoupil svěží a v plné kondici a hlavně i s klidným svědomím, že jsem tím svým strávením vánoc nijak nepřispěl k výraznému navýšení počtu nakažených, které se právě teď projevuje v plné míře.
Luboš Hora-Kladno