Vánoce a televize. Pro drtivou většinu lidí nerozlučitelné spojení. Pohodlně se usadit v křesle, při ruce spousty nejvybranějších lahůdek, především samozřejmě vánoční cukroví, nesmí chybět nějaký ten alkohol a většinu dne strávit před televizní obrazovkou, tedy pokud zrovna nepřijde nějaká ta návštěva. Asi takhle si představuje většina lidí ideální vánoce. Co na tom, že přibude nějaké to kilo na váze. I to přece k tradici vánočních svátků patří.
Ani já nejsem výjimkou, třebaže při vší té fyzické pasivitě, která k vánočním svátkům patří si jdu aspoň během každého svátku na chvíli zaběhat, aby těch kil navíc nebylo zas až tak moc. Ale bez televize se v posledních letech obejdu. Během těch posledních vánočních svátků jsem si ji téměř nepustil. Přitom rozhodně nejsem odpůrcem dobrých filmů, zábavných televizních pořadů a dobrého humoru.
Vánoční televizní program mi každý rok připadá stále stejný a koukat donekonečna na stále se opakující pohádky, které navíc příliš nemusím, mě nebaví.
Neznamená to ovšem, že bych se televizním filmům a seriálům vyhýbal. Jen výběr mám trochu jiný. Nejpopulárnější české komedie vlastním na DVD discích prakticky všechny a podle chuti je tak mohu sledovat po celý rok, což také ostatně dělám a díky tomu je znám už téměř zpaměti. Proto mě během vánočních svátků nijak zvlášť nelákají.
Ne jinak tomu bylo i během posledních vánoc. Televizi jsem sice téměř nezapnul, ale pokud jsem byl doma, notebook mi ,,jel“ pořád. Znovu, ani nevím už pokolikáté jsem sledoval seriál natočený podle stejnojmenné knihy Karla Poláčka ,,Bylo nás pět“. Stejně tak jsem si neodpustil nezapomenutelné dva filmy o Dobrém vojáku Švejkovi. Je to sice trochu jiný styl humoru než slavné tři filmy ,,Slunce seno….“, nebo ,,Kameňák“. /Mimo chodem i ty mám samozřejmě rád./ , ale vždy se u něj skvěle pobavím, i když ty filmy sleduji ani nevím pokolikáté už.
Během posledních vánoc jsem po delší době shlédl i celé dva mé oblíbené seriály a to ,,Dobrá voda“ a ,,Sanitka 1″. Ty rozhodně nejsou humorné. Přesto jsem se u nich pobavil více než u vyloženě humorných pořadů. Ale daly mi ještě něco navíc než pouhou zábavu. Oba dva výše uvedené seriály mají jiné kouzlo než jen humor. Mě osobně dávají jakousi psychickou sílu. Hlavním hrdinům z obou seriálů se v životě často, nebo dokonce z velké většiny vyloženě nedaří, často prohrávají, jen velmi pomalu a velmi těžko se blíží svým cílům. Přesto vždy i v nejtěžších situacích se nevzdávají a zůstávají věrni svému přesvědčení. Pokračují ve svém snažení, i když se zdá být marné a zbytečné. A právě tohle mi dodává tu tolik důležitou psychickou sílu, kterou zrovna já tolik potřebuji. Proto, zejména v situacích, kdy se mi zrovna nedaří, kdy upadám do splínů až depresí si je pouštím znovu a znovu. A pomáhají mi stále. Nejinak tomu bylo i během nedávných vánočních svátků. Žel zejména v posledních letech na mě vánoce působí spíše depresivně než šťastně a vesele. Ale když si na svém notebooku pustím podobné pořady jako ty dva seriály je mi zase dobře.
Luboš Hora-Kladno